Osobnost Deníku

Proč jste odešel z Uničova?

Myšlenka ve mně vznikala od zimy při operaci s kolenem. V Uničově jsem byl dlouho, už to bylo takové bez motivace. Roli hrálo i to, že mám málo času. Trénovali jsme čtyřikrát týdně. Čekáme rodinu, chceme stavět barák, tak to bylo těžké skloubit. Proto jsem se rozhodl v Uničově skončit.

Hrálo roli také zranění?

Byla to lehká operace a nemám žádné následky. Ale neabsolvoval jsem kvůli tomu zimní přípravu. Když začala soutěž, tak se zranilo dost hráčů. Hned první mistrák se zranil Vichta ve dvacáté minutě a musel jsem jít na hřiště. Pak jsem kvůli absenci přípravy byl v zápasech takový zavařený a podobně. Usoudil jsem, že je čas, ale to zranění mě neovlivnilo.

Na jaře jste už neměl takovou pozici, čím to bylo?

S trenérem Aleksijevićem jsme to řešili. Řekl mi, že potřebuje běhavé hráče, což jsem nikdy nebyl. Jen jsem dával góly a už se běhat ani nenaučím, takže jsem mu to nemohl splnit. Chtěl hru založit na vlastním stylu a hodili se mu jiné typy hráčů. Navíc jsem neměl takovou formu.

Proč zrovna Olešnice?

Bylo to celkem náhodné. Jeli jsme na výlet do Brníčka a Olešnice hrála v Lesnici. Mám v týmu kamarády, tak jsme se na ně zastavili podívat. Potkal jsem tam pana Charváta, který se mě ze srandy zeptal, jestli jdu k nim. Odpověděl jsem, že mám ještě smlouvu, že ne, ale třeba někdy. Potom jsme měli klasický pohovor v Uničově s panem Nezvalem a naznačil jsem mu, že bych chtěl odejít a naskytla se tahle možnost. Je všeobecně známo, že v Olešnici jsou nějaké podmínky. Bylo to pro mě lepší, než jít do Rakouska, kam jsem nechtěl.

Hrálo roli také to, že tam máte ty kamarády?

Bylo fajn, že tam budu někoho znát. Vždy se pak lépe zapadá do kabiny a někteří kluci mi i volali, jak se dozvěděli, že bych k nim mohl jít.

Jak moc mrzí, že jeden z nich Marek Šichor nakonec odešel do Zábřehu?

Mrzí mě to, protože jsem se na něj těšil. Známe se, hráli jsme spolu v mládeži, ale on je ze Zábřehu a měl to složitější s dojížděním Navíc má malé dítě. Pan Charvát teď působí také v Zábřehu, takže se tak rozhodl.

Pan Nezval se vás ale snažil ještě půl roku v Uničově udržet.

Mluvil jsem s ním na závěrečné. Chtěl, abych pokračoval a že když budu chtít v zimě jít, tak mi dá slovo a pustí mě. Vzal jsem si víkend na rozmyšlenou, ale rozhodl jsem se, že to chci ukončit hned. Nemělo to pro mě smysl. Navíc bych asi nehrával. Fotbalový život je krátký a nechtěl jsem ztratit půl roku. Bylo solidní, že mi smlouvu ukončil dřív, než končila a umožnil mi začít přípravu v Olešnici, jinak bych přišel až do rozjetých mistráků.

Co čekáte od krajského přeboru?

Rozdíl úrovně je znatelný, ale i tady jsou kvalitní hráči a týmy. Věděl jsem, že jdu o dvě soutěže níž, ale nemám žádná očekávání. Budou mi chybět kluci a Uničov, ale že by mi výkonnostně chyběla třetí liga? To ne. V mém věku už je to takhle ideální.

Jak moc vám zvonil telefon, když se okolí dozvědělo, že v Uničově končíte?

Nikdo mi moc nevolal. Měl jsem předtím Zlínsko, ale já bych jinam do třetí ligy nešel. Měl jsem nabídku ještě od pana trenéra Schmidta z Rapotína a také mi volali kluci z Nových Sadů. Byl jsem ale už domluvený takhle.

Jak budete vzpomínat na Uničov?

Vždycky v dobrém. Odehrál jsem tam skoro celou kariéru. Zažil jsem tam krásné časy, zajímavé trenéry a bude mi smutno. Často si přes den na Uničov vzpomenu. Ale mám tam otevřené dveře a když to půjde, tak se tam objevím. Jsem s kluky v kontaktu, takže to pro mě nekončí. Jen po té fotbalové stránce ano.

Co vám bude nejvíce chybět?

Byl to pro mě takový stereotyp, takže zvyk. Vždycky jsem se těšil do šatny, kde byla sranda. Na to si zvyknete dobře a vracíte se hodně rád.

Jaká je vaše nejlepší vzpomínka?

Když jsme s trenérem Balcárkem MSFL vyhráli. To bylo krásné, plynulo to, sedlo si to. A potom ještě šňůra třinácti výher v řadě. To jsem v životě nezažil. Jsem rád, že jsem u toho mohl být.

Dal jste v MSFL 192 gólů a jste historicky nejlepší střelec soutěže. Co k tomu říct?

(Úsměv). Nebýt internetu, tak přesný počet vůbec nevím, statistiky jsem si nikdy nevedl. Byl můj úkol dávat góly, tak jsem se o to snažil. Že jich je tolik, je pěkné a příjemné. Pro každého útočníka by to bylo zadostiučinění.

V mládeži jste byl v Sigmě, ve Spartě. V mužích Prostějov a zkoušel jste to opět v Olomouci. Proč to nikdy nevyšlo výš?

Asi mě ambice opustily po příchodu do Uničova. Sedlo mi to tam a nebyl jsem nikdy moc průbojný. Vyhovovalo mi to takhle a jsou pro mě přednostnější jiné věci. Teď třeba manželka, budoucí potomek a celkově budoucnost.

Jaké máte ambice v Olešnici?

Přesný počet gólů nemám, ale chtěl bych pomoci týmu a být nejlepší střelec soutěže. To pro mě byla motivace vždy. Nejsem chamtivý, že bych nenahrával, ale tohle mi pomáhalo namotivovat se a hrát dobře. Chtěl bych to takhle i kdybych hrál v Kotěhulkách. Jsem zvědavý, jestli mě týmy v této soutěži budou znát a nějak speciálně bránit, třeba ne.

Bohuslav Charvát je předsedou Zábřehu. Je nějaká varianta, že tam skončíte také?

Já nevím, na mě všichni naráželi se Zábřehem. Když jsem mluvil s panem Charvátem, tak mi řekl, pojď do Olešnice a plácli jsme si. Jsem v Olešnici. Vnímám, že je v Zábřehu uvedený, ale my dva jsme se nikdy nebavili o Zábřehu. Nevím, jak přesně to má vymyšlené.