„Od dětství jsem si dělal tréninkové deníčky a drželo mě to vlastně celou kariéru. Asi jsem tušil, čemu se budu věnovat. Bylo by hezké něco vyhrát i jako trenér, ale dělám krok za krokem,“ řekl Jarošík klidným hlasem v rozhovoru na recepci Městského stadionu v Ústí nad Labem. Právě tam nyní trénuje muž, který má ve sbírce český, ruský, anglický i skotský mistrovský titul.

Proč jste se rozhodl právě pro Ústí nad Labem?
Poslední dva tři zápasy jsem ho sledoval, kluci hráli dobře, což byl pro mé rozhodnutí důležitý aspekt. Je to možná trochu nostalgické, v žácích mě tu trénoval i táta, ale na to se člověk nesmí dívat. Chceme být úspěšní.

Jako asistent jste byl v Ružomberoku a Liberci, jak vzpomínáte?
Sbíral jsem zkušenosti, byla to dobrá škola. Čekal jsem na licenci. Už jsem jí dodělal, teď jí jenom z Ruska dostat sem… Pracuje se na tom.

Jaká byla studia v Rusku?
Tady jsem dělal licence C, B a A, profi tam. Je to podobné jako u nás. Měli jen jiné trenéry, třeba z Holandska a Itálie, kde je fotbal trošku jiný. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel. Mám i trochu jiný nadhled. Dělal jsem to pět šest let a těšil jsem se, až to budu mít. Konečně.

Spolupráce s Davidem Holoubkem, s kterým jste se znal ze Sparty, byla na zmiňovaných štacích dobrá?
Role asistenta a hlavního je jiná. Měl jsem víc volnosti, dost jsem si trénoval. Bavilo mě to, měli jsme dobrou partu, táhli za jeden provaz.

Co jste dělal v posledních měsících?
Stáže. Byl jsem tři měsíce ve Španělsku v Levante, sledoval jsem ruský Rubin Kazaň. I to chci zúročit.

Kdo vás během kariéry trenérsky nejvíc oslovil?
Každý trenér mi dal něco. Už tenkrát jsem si psal, co se mi líbilo.

Psal jste si něco i o uznávaném manažerovi José Mourinhovi, který vás vedl v Chelsea?
Taky, měl jsem to štěstí, že jsem s ním pracoval. Mám i od něj napsaný tréninkový deníček. Co trénoval, co hrál. Anglie je ale specifická, nejlepší hráči světa, hrálo se každé tři dny, moc se netrénovalo. V sezoně se spíš odpočívalo, občas nějaká taktika, to se nedá moc srovnávat. Mourinho je velký motivátor, vítězný typ. Uměl stáhnout hlavní hráče za sebou. U něj byly důležité výsledky, tituly i poháry. Asi jako pro všechny. To já chci hrát fotbal i nějakým stylem. V tom se úplně neshodneme.

Deníčky si píšete po celou kariéru?
Neříkám, že od začátku, ale už když jsem byl žáček, tak to po nás v Teplicích trenéři chtěli. Psal jsem si i dorosty, táta mi dělal hodně kronik. Můžu se podívat, jak se trénovalo před třiceti lety. Vše se hodí, ale do hloubky to studovat nebudu, fotbal se mění.

Je vidět, že se na novou výzvu opravdu těšíte.
Ano, budeme do toho dávat skutečně maximum. Zkusím si něco nového, žádné extra běhání. Bude to takový španělský model. Uvidíme, jak se bude klukům líbit. První týden jsme sice museli udělat nějaké kruháče, fyzičku, ale bylo to dynamické, rychlé. Žádné běhaní po lese.

Jako hráč máte celkem osm titulů, kolik jich chcete mít jak trenér?
Bylo by hezké něco vyhrát, ale dělám krok za krokem a teď se soustředím na Ústí. Doufám, že budeme hrát dobrý fotbal a snad na něj budou lidi chodit.

Budete přísný trenér?
Mám rád, když se hraje i trénuje na sto procent. Takový jsem byl i já a budu to vyžadovat. Když to bude šlapat, tak není problém, ale zařvat umím taky.

Volíte i kamarádský, psychologický přístup ke svým hráčům?
Dneska jsou hráči z jiného těsta, ale já byl vždycky komunikativní. Doufám, že kabina bude šlapat, což je v menších klubech základ. Parta tady byla vždycky a sázet na ni chci i já.