Navštívili jste utkání anglické ligy mezi Liverpoolem a Evertonem. Jak jste si derby užili?

M: Užili jsme si ho neskutečně. Marseyside derby byl náš velký sen dlouhou dobu, protože lepší zápas v Anglii zkrátka vidět nemůžete. I když jsem fanouškem Evertonu, byli jsme v sektoru fanoušků domácího Liverpoolu. Nemohl jsem tedy moc projevovat náklonnost k Evertonu, pakliže jsem chtěl odejít ze stadionu živ a zdráv. Z toho zápasu jsem měl hořkosladký pocit, poněvadž i když mě štvalo, že Everton prohrál, byl jsem rád za bráchu, že jeho Liverpool vyhrál, což jsem si pro něj moc přál. Mohl tak zažít nejen gólovou, ale celkově vítěznou atmosféru na Anfieldu, která nezklamala a jen nás utvrdila v tom, že atmosféra na tomto stadionu je magická.

T: Byl to neskutečný zážitek a obrovský životní sen, který se mi díky bráchovi, který to celé zařídil, povedlo splnit. Lepší zápas pro nás zkrátka neexistuje a nikdo v Anglii nemohl uvěřit tomu, že jsme bráchové z ČR – jeden fandí Evertonu a druhý LFC. Hlavně tedy Everton je zaujal a brácha za to dostal velký kredit. Samozřejmě jsme do toho šli s tím, že dobrý výsledek jednoho týmu bude na úkor toho druhého. Na zápase panovala elektrizující atmosféra, na vlastní uši slyšet a zazpívat si hymnu You´ll never walk alone s celým stadionem byl pocit, který jde jen těžko popsat. Je to zážitek na celý život.

A co vaše rivalita? Každý fandíte jinému klubu, to může být pro někoho dost zvláštní…

M: Myslím si, že v tomto ohledu mohu mluvit za nás oba. Rivalita je asi jen ve chvíli, kdy tyto dva týmy hrají proti sobě, jinak tam rozhodně není žádná. Vzájemně si klubům fandíme.

T: Rozhodně to tak je. Vzájemně si přejeme a fandíme. Mezi LFC a EFC panuje rivalita, ale není nenávistná tak, jako třeba mezi Liverpoolem a Manchesterem United.

Proběhla mezi vámi nějaká sázka?

M: Ne ne, neproběhla. Nechtěli jsme si zážitek ze zápasu, a celkově z celého výletu kazit sázkou.

Jak dlouho těmto anglickým týmům fandíte?

M: Fanouškem Evertonu jsem asi od roku 2014. I před tím jsem samozřejmě tento tým znal a celkem sledoval. Byla spousta věcí, co mě na tomto týmu zaujala. Ovšem co mě u nich chytlo nejvíce za srdce, byl jejich tradiční anglický stadion a celkově jejich způsob hry, který tehdy preferovali. Zlom ovšem nastal v roce 2013, kdy do Evertonu nejprve na hostování a následně na trvalý přestup přišel mladý belgický utočník z Chelsea Lukaku, který se mi v té době ohromně líbil. Ze sledování tohoto konkrétního hráče to přerostlo až k oblibě celého klubu. Od té doby jsem fanoušek Toffees.

T: Já jsem fanouškem Liverpoolu FC od roku 2005. V tomto roce jsme vyhráli finále Ligy mistrů v Istanbulu, nezapomenutelný zápas s AC Milán, ve kterém jsme v poločase prohrávali 3:0, ve druhém poločase se nám podařilo vyrovnat, přežít prodloužení a následně vyhrát penaltový rozstřel. Z toho zápasu jsem měl tak silný zážitek a měl na mě takový vliv, že od tohoto momentu fandím Liverpoolu.

Co všechno jste v Anglii stihli a jak dlouho jste tam pobyli?

M: Letadla z Prahy do Liverpoolu moc nelétají, letěli jsme tedy do Manchesteru, kde jsme strávili necelý den a následně jsme vlakem přejeli do Liverpoolu, kde jsme strávili tři dny. V Manchesteru jsme toho moc nestihli. Byli jsme se samozřejmě podívat na Etihad Stadium a Old Trafford, dále navštívili Národní fotbalové muzeum a aby se neřeklo, tak i jako správní turisté jednu památku, manchesterskou katedrálu. Co se města Liverpool týče, tak toho bylo opravdu dost, i když ne ještě vše. Byli jsme na prohlídce stadionu Evertonu, proběhla návštěva např. Royal Albert Dock, Royal Liver Building, socha Beatles, Pier Head, Tate Liverpool, Radio City Tower, Wheel of Liverpool, liverpoolskou katedrálu, pouliční malby (graffiti) na počest bývalých i současných hvězd LFC (Mo Salah, Trent Alexander Arnold, Steven Gerrard, Jordan Henderson, atd.). Co ovšem nesmělo chybět, tak věhlasná Matthew street, konkrétně návštěva klubu Cavern.

Jistě jste už nějaké zápasy v zahraničí viděli. Které to byly, kde se vám líbilo nejvíc?

M: Nějaké zápasy v zahraničí jsme viděli, nicméně nebylo jich moc. Ačkoliv Marseyside derby bylo něco úžasného, moc rád vzpomínám na zápas Everton – Crystal Palace, kde jsme byli před třemi lety. Byl to náš první zážitek s Premier League. Zápas se hrál na Goodison Park (stadion Evertonu) a pro mě to je nejoblíbenější zápas. Asi proto, že Everton vyhrál (smích). To si trochu dělám srandu. Asi úplně nejde říci, který zápas se mi líbil více, pro mě bylo vždy důležité a jsem za to nesmírně šťastný, že jsem to vždy mohl sdílet se svým bráchou, který mě do celého fotbalu zasvětil a vše mě naučil.

T: Je to tak. Na zápas Evertonu s Crystal Palace mám jen ty nejlepší vzpomínky. Pro nás oba to byla první zkušenost s Premier League na vlastní kůži a jsem moc rád, že jsme to zažili právě spolu. Navštívili jsme jej v únoru 2020 a cca za měsíc začal Covid-19. Strašně jsem si přál, aby brácha zažil vítěznou atmosféru v Goodison Parku, což se nám naštěstí splnilo, protože Everton se bude brzy stěhovat do Bramley-Moore Docku. Je to v našich očích pořád trošku škoda, protože přece jen ta vzdálenost cca 850 metrů mezi stadiony Evertonu a Liverpoolu má neskutečné kouzlo. Když jsme navštívili Liverpool v roce 2020, byli jsme na prohlídce stadionu Anfield a na zápase v Goodison Parku. Teď se to otočilo.

A co v české lize? Tam fandíte komu?

M: Naší českou ligu pravidelně nesleduji. Samozřejmě se dívám na ty větší zápasy, jako např. derby pražských S, ale jinak moc už ne. Co se týče českých týmů, zde nejvíce fandím Bohemians Praha 1905. Týmy, kterým fandím, mě musí něčím zaujmout a je mi jedno, zda hrají vždy o ty přední příčky nebo naopak o ty spodní. Zde to bylo hodně podobné jako u Evertonu, kdy se mi u Bohemians vždy líbil stadion Ďolíček. Určitě to má také co do činění s mým bráchou, který v Bohemians v mládežnickém věku působil.

T: Fandím Bohemce, ale přiznám se, že tuzemské nejvyšší fotbalové soutěži nevěnuji příliš mnoho pozornosti.

Každopádně při vašich zápasech si určitě navzájem fandíte…

M: Tady to asi nemá cenu sáhodlouze rozepisovat. To je naprostá samozřejmost.

T: Rozhodně ano, troufnu si říci, že navzájem jsme si největšími fanoušky. Nikdy bych proti bráchovi nechtěl hrát.

Spolu v jednom dresu jste hráli na Polabanu Nymburk. Jak jste si to užívali?

M: Jako malí jsme si vždy říkali, že by bylo super, kdybychom spolu hráli v jednom týmu. Troufám si říci, že to byl jeden z našich dalších snů, nebo alespoň můj určitě. Bohužel se nám to nepovedlo za tým Premier League, ani tým první české ligy, ale za Polaban Nymburk (smích). Nerad bych, aby to při čtení vyznělo špatně, na Polaban mám skvělé vzpomínky. To, že jsem s bráchou mohl oblékat stejný dres, bylo další odškrtnutí v seznamu přání a jsem za to neskutečně vděčný. I když vím, že to se mnou bylo někdy těžké, každou vteřinu strávenou s ním na hřišti jsem si užíval a byly to pro mě jedny z nejlépe strávených chvil v mém životě.

T: Byla to nejlepší část mé fotbalové kariéry. Od mala to byl můj obrovský sen a postupem času ten ve fotbale vůbec největší. Strašně jsem si to užil a jsem šťastný, že se nám to povedlo. Jezdili jsme spolu na tréninky a zápasy, seděli vedle sebe v kabině, chodili spolu do dvojice při tréninku (smích).