Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V loňské sezoně střelecky řádil za Velvary, kterým pomohl k postupu do krajského přeboru, v novém soutěžním ročníku se Bohumil Nádeníček rozhodl trýznit obrany soupeřů znovu ve středočeské I. A třídě, pouze přesedlal ze skupiny A do „béčka". Ze svého bydliště v Suchdolu na Praze 6 osmadvacetiletý fotbalista, jehož mateřským klubem je už od mládežnických kategorií pražská Sparta, na podzim vyrážel k zápasům Horek nad Jizerou. Klubu z Mladoboleslavska v nich přispěl dvaadvaceti góly. Tolik jich nedal na podzim v krajských soutěžích žádný jiný hráč. „Je to nejvíc, co jsem kdy za půl sezony dal. Ale bez kluků, kteří mi na góly přihráli, bych toho nikdy nedosáhl. Celému mančaftu patří velký dík. I když to ze začátku nevypadalo, tak potom jsme se zvedli. Z toho pramenily i ty góly," bilancuje stále ještě čerstvý ženáč v rozhovoru pro Deník uplynulý fotbalový podzim.

Je soutěž tak snadná, že v ní střelecky tolik vyčníváte?
Myslím, že snadná není. Hrál jsem už loni ve Velvarech tu samou, jen druhou skupinu. Fotbal v A třídě jde nahoru a je jedno, jestli hrajete první třídu nebo přebor. Nastupujete tam proti známým fotbalistům, i když většinou těm starším. Zase tak lehké to není.

Jaký byl mimo osmi penalt váš typický gól letos na podzim?
Většinou po kombinaci a centru ze strany, na který jsem vlastně ve vápně vždy jen čekal. Vybral jsem si nějaké místo, dostalo se to ke mně a já dal gól.

Jste nadále kmenovým hráčem pražské Sparty. Proč pouze I. A třída?
V pětadvaceti letech mi skončila smlouva ve Spartě, potom jsem byl v Chomutově, v Roudnici, kde byla třetí liga. Ale už to nebylo takové. Našel jsem si zaměstnání a zařadil ho na první místo. Potřeboval jsem být někde, kde nemusím tolik trénovat a mohu si fotbalem i trochu přivydělat.

Před Horkami jste hrál ve Velvarech…
Tam jsem byl rok. Postoupili jsme do přeboru. V osmadvaceti zápasech jsem dal devětadvacet gólů. Vydařilo se mi to, nicméně jsem se tam nepohodl jak s trenérem, tak později i s vedením. Ozval se mi pan Beznoska (asistent trenéra Horek), který mi nabídl šanci jít hrát do Horek. Vzal jsem to a jsem za to teď rád.

Budete u Jizery pokračovat také na jaře?
Hostování mám do zimy. Měli jsme už nějaké sezení a myslím, že se asi domluvíme a budu tam. Uvidíme. Ještě je na to čas. Pokračovat bych ale chtěl a snad se pokusit i o postup, o který, myslím, ještě můžeme bojovat.

Takže ještě nevzdáváte první místo, na kterém se suverénně usadil Brandýs?
K prvnímu místu nevím, je tam už přece jen veliký odstup (11 bodů), což bude těžké. Musíme spoléhat na to, že by se nám nějak mohlo podařit postoupit z druhé místa.

Jak těžké jsou vůbec pro oddíl na úrovni kraje jednání s takovým velkoklubem, jakým je v Česku Sparta?
Většinou si kluby hostování vyřídí mezi sebou. Co se týká Horek, tak pan Beznoska má dobrou vazbu se Spartou, takže nebyl problém. Nebyly vlastně nikdy.

Zaznamenáváte během zápasů jako obávaný kanonýr nějakou zvýšenou pozornost protihráčů?
Myslím, že zas tolik ne. Možná jen v posledních zápasech mě třeba zdvojovali. Tím se ale klukům otevíraly prostory. Co se týká dopředu, tak jsme hráli celkem dobře. Máme v mužstvu šikovné hráče na stranách. Třeba Libor Cepka na sebe taky naváže dva hráče a dělá nám prostory k zakončení.

Nemrzí vás přece jen, že jste nezůstal u fotbalu na té nejvyšší úrovni?
Určitě mrzí. Na druhou stranu jsem teď rád, že mám práci. Fotbalový život je sice pěkný, i když je to dřina, tak se tím člověk živí a baví dohromady, což je ideální. Ale jen bych si to prodlužoval. Kdybych si pak měl jít ve třiatřiceti hledat nějakou práci, tak bych zaměstnavateli asi příliš nenabídl, kdybych řekl, že jsem hrál pouze fotbal.

Kde nastal ten zlom? Přece jen jste nastoupil k zápasům už i za první tým Sparty, dokonce v evropských pohárech…
Myslím, že přelom byl okolo jednadvaceti, když jsem ze Sparty mohl dostat třeba do Ústí nad Labem, kde mě chtěli koupit. To se nepodařilo, jelikož Sparta měla nějaké větší požadavky. Zůstal jsem v béčku a chodil po hostováních. Prošel jsem Vlašimí, Sokolovem, Ústím nad Labem, Chomutovem, Roudnicí. Dá se říci, že jsem byl každý rok někde jinde a mezitím se třeba na půlroku vracel do béčka. Nikde jsem ani nebyl doma. Tam si myslím, že se to nějak zlomilo. Potom už to nebylo ono.

Přesto musíte mít na Spartu bezvadné vzpomínky…
Určitě. V devatenácti letech jsem poprvé nastoupil proti Ajaxu v poháru UEFA. V jednadvaceti pak ještě proti Zurichu. Nebyla to celá utkání, jen osm deset minut, ale na to, že jsem mohl být s tím áčkem, člověk nezapomene. Je to splněný sen.

Připomeňte spoluhráče, s nimiž jste se potkal v prvním týmu. A zůstáváte třeba s někým v bližším kontaktu?
Když jsem přišel do áčka, byli tam vesměs mladí kluci jako Krob. Z těch starších a zkušených Tomáš Řepka, Miroslav Matušovič, Libor Došek, Tomáš Jun. Už je to hodně dlouho. V kontaktu s nikým nejsem. Jen když se náhodně potkáme, tak se pozdravíme.

Musíte ještě odmítat nabídky klubů na úrovni divize či ČFL?
Nějaké mám, ale přímo je neodmítám. S Horkami jsme předběžně domluvení, ale zatím není nic jasné. Uvidím. Zatím je ještě čas asi tak do konce prosince. Pak bych se rozhodl, co a jak.

Už několikrát padla zmínka o vašem zaměstnání. Prozraďte, čím se živíte?
Dělám manažera v kulturním domě. Z pohybu jsem se tedy stal tím, kdo hlavně sedí v kanceláři u počítače.