„Fotbal mi chybí. Už čtyři roky jsem nic nedělal,“ svěřil se v rozhovoru pro Deník Frejlach.
Tome, začnu dotazem na dobu koronavirovou. Viděl jsem archivní utkání Liberce s Curychem v Poháru UEFA, kdy jste vyhráli 4:1 a vy jste dal poslední gól Slovanu. Díval jste se také?
Ano, díval jsem se. Na zápas mám moc pěkné vzpomínky. Volali mi i kluci z tehdejšího týmu, tak jsme si o všem znovu popovídali. Z angažmá v Liberci mám obecně hodně pozitivní zážitky.
Omezila vás hodně pandemie? Jako trenér čáslavského mladšího dorostu jste musel ukončit všechny tréninky. Jak jste pak fungovali?
Nefungovali jsme. Sezona skončila a nemohli jsme trénovat. Klukům jsem řekl, ať si dělají, co chtějí. Hlavně, ať se hýbou. V pondělí 11. května bychom měli začít s tréninkem.
Nevyužíval jste žádnou mobilní aplikaci nebo jiné prostředky pro sledování tréninku?
Ne, nic takového. Nechal jsem to čistě na hráčích. Takto podrobně je nekontroluji ani během tréninků. Nechávám jim volný průběh.
Postavíte kluky na váhu jako na začátku zimní přípravy?
Už jsem jim psal, že váha je nemine. S tím musí počítat. (smích)
TOMÁŠ FREJLACH je ve svých čtyřiatřiceti letech trenérem fotbalistů mladšího dorostu FK Čáslav. Má však za sebou bohatou prvoligovou kariéru včetně startů za reprezentaci do 21 let. S první ligou se seznámil v Příbrami, největší slávu si prožil v Liberci, kde hrál nejdéle. Pak putoval z Ostravy do Slavie, a nakonec ukončil kariéru v nejvyšší soutěži v roce 2014 v Brně. Momentálně žije s přítelkyní v Kutné Hoře a má čtyřletou dceru Anetu.
Zaměstnání: OSVČ
Vzdělání: středoškolské
Oblíbené jídlo: bramborový salát, kuřecí řízek, svíčková
Oblíbené pití: cola
Oblíbené filmy, seriály: komedie
V dorostenecké divizi jste skončili na třetím místě. Měli jste ambice na vyšší umístění?
První dva týmy – Náchod a Bohemians – nám hodně odskočily. Zřejmě bychom je na jaře nedohnali, ale chtěli jsme vyhrát co nejvíce zápasů.
Jste třetí v divizi. V čem je síla vašeho mančaftu?
Mám hodně hráčů. Je jich zhruba třicet, takže je z koho vybírat. Kluky hlavně fotbal baví. Doufám, že takto budeme pokračovat v další sezoně.
Třicet hráčů? Není pro vás pak trenérská práce moc složitá? Přeci jen v tomto počtu se týmová alchymie hůř míchá.
Není to jednoduché. Ale máme ještě dorostenecký B tým, který hraje I. A třídu. Hráče tam mohu protočit. V zápase navíc mohu vystřídat pět kluků. Velký problém tam nevidím. Naopak využívám konkurenčního prostředí. Kluci se musí více snažit.
Jmenoval byste některé hráče, na kterých vaše hra stojí?
Dva velice šikovní kluci mi odešli v zimě do Mladé Boleslavi, ale v kádru jsou další. Zhruba dvanáct fotbalistů ročníku narození 2003 půjde do staršího dorostu. Uvidíme, jak tým bude v létě vypadat, proto ani nechci jmenovat.
Baví vás trénování mládeže nebo by vás lákal dospělý koučink?
Hrozně mě trénování mládeže baví. Dospělý fotbal je pak o něčem jiném. Nikam se nehrnu.
Ale nevylučujete, že byste v budoucnu trénoval dospělé?
Nevylučuji. Děti mě zatím naplňují více než dospělý mančaft.
V dospělém fotbale je to kolikrát o nervy s rozhodčími, jak je to v dorostu?
Co se týká rozhodčích, na divizní úrovni je vše v pohodě. O nervy je to někdy s kluky. Jsou v pubertě a v tomto věku se u nich vše láme a rozhoduje. Člověk s nimi musí vycházet a musí s nimi umět pracovat. Je to složité.
Už jste chtěl letos na jaře znovu po vleklém zranění obout kopačky nebo vás koleno stále nepouští?
Momentálně chodím s bráchou (Martin, hráč Hlízova – pozn.) hodně trénovat. Makáme obden. Navíc chodím běhat. Uvidím, co mi koleno dovolí. V příštím týdnu ještě pojedu do Prahy za doktorem. Chtěl bych si ještě okresní přebor zahrát.
V létě byste se tedy mohl objevit v Malešově, kde máte i jisté rodinné vazby?
Uvidíme. (smích) Z Malešova je nabídka nejvážnější. Už jsem Jirkovi Škramovskému (trenér týmu – pozn.) příchod slíbil. (smích) Hlavně musí být koleno v pořádku. Pak se rozhodnu.
Po všech těch operacích, nebojíte se jít do fotbalu znovu?
Věřím, že už to tak hrozné nebude. Na okresní úrovni se dá vše více pohlídat. I když člověk nikdy neví. Stačí špatně šlápnout. Nicméně hra mi chybí. Už čtyři roky jsem nic nedělal.
Jak jste se zabavil během koronavirové pandemie? Posilovna, kde jste pracoval za barem byla zavřené, fotbal se nekonal. Co jste dělal?
Chodil jsem dost běhat a trénovat. Hodně jsem pomáhal doma a věnoval jsem se své dceři. Byl jsem neustále s ní. Pandemie mě nakonec moc neomezila.
Vy jste příležitostně pracoval v Octárně a tato kutnohorská posilovna a wellness centrum zavřela úplně. Co jste na situaci říkal?
Nevím, co s velkými prostory bude. Slyšel jsem, že by se měl celý areál prodávat. Do fitka jsem chodil rád. Pokecal jsem si s lidmi a práce mě bavila. Plno lidí je naštvaných a Kutná Hora přišla o další dobré místo.
