Na webových stránkách dobrovického klubu se objevila informace, že jste z pracovních důvodů přerušil svoji kariéru. Tak jak to s vámi doopravdy je?

Ano, je to přesně tak, jak se uvádí na stránkách dobrovického klubu. Spojilo se všechno dohromady. Jednak mé extrémní pracovní vytížení, které už nešlo dohromady s divizní úrovní a dále určité vyhoření z fotbalového prostředí. Tím nemyslím konkrétně Dobrovice, ale celkově. Určitou roli v mém rozhodování hrála i červená karta, kdy jsem dostal exemplární trest pět zápasů.

Prozradíte, kde jste začal pracovat?

Pracuji už několik let v obchodu s nábytkem, konkrétně v sedacím designovém nábytku. Je to práce, která mne plně naplňuje, ale je samozřejmě také časově a psychicky velice náročná, což hrálo velkou roli v mém rozhodnutí.

Fotbal hrajete od útlého dětství, dotáhl jste to do nejvyšší soutěže. Nebude vám fotbal a střílení gólů chybět?

Popravdě fotbal mi vůbec nechybí. Skoro je to až divné, ale je to tak a necítím náznaky, že by se to v brzké době mělo změnit. Golů bylo poslední roky také méně a méně, což je pro každého útočníka špatné znamení a začátek fotbalového konce, tedy určitě na té vyšší úrovni.

Takže sport celkově je na odlehlé koleji?

V podstatě nyní trénuji daleko víc než v režimu v rámci fotbalové sezony, nebo přípravy. Začal jsem rekreačně běhat. Je to takový můj relax, kde si pročistím hlavu a jdu si zatrénovat tehdy, když se to hodí mě a nemusím se přizpůsobovat tréninkům mužstva. Jeden z hlavních důvodů byla také rodina, kdy se jí v tuto chvíli mohu věnovat daleko více, než předešlé roky, což je za mne to úplně nejdůležitější a moc si to všichni užíváme.

Určitě se ale nabídky jen hrnou…

Nějaké nabídky byly, jsou a asi budou, ale jsem soudný a vím, jaký mám věk. Člověk má nějaké představy, ale tělo mu je už prostě nedovolí v praxi realizovat. V tomto jsem naprosto soudný člověk a bez problému si v tomto naliji čistého vína. Nechtěl bych někde hrát například jen kvůli tomu, co mám za sebou, nebo jaký jsem kdysi býval hráč. Uvidíme, co přinese léto a třeba si ještě někdy na nějaké nižší úrovni fotbal zahraju.

V létě jste po návratu z půlročního angažmá v Benešově koketoval znovu s Červenými Janovicemi, kde jste dlouhá léta působil. Proč to nedopadlo?

V té době jsem ještě toužil po větší výzvě v podobě nějaké náročnější soutěže, takže jsem se rozhodl, jak jsem se rozhodl. Nic jiného v tom roli nehrálo. A Janovicím samozřejmě dál přeji a fandím.

Chodíte se na fotbaly dívat nebo jste na něj úplně zanevřel?

Občas se synem jezdíme na pražskou Spartu a pak klasicky Ligu mistrů a velké zápasy doma v televizi, jako asi většina normálních fanoušků. Ale nějací zapálení fandové zase nejsme. Teď když bude více času, tak budu moci chodit na fotbal se synem a podporovat ho ve všem, co dělá, nebo co se chystá v budoucnu dělat.

V divizní Dobrovici jste strávil půl sezony. Jaká byla z vašeho pohledu?

Určitě velice nepovedená z mého osobního hlediska. Nastoupil jsem nedoléčený a šel jsem hrát ne na sto procent zdravý, což ovlivnilo můj začátek angažmá. Divize se zrychlila a je v ní mnoho mladých hráčů, kteří jsou velice rychlí. V tomto už jsem viděl, že nestačím. Samozřejmě mě to štvalo, ale člověk se musí podívat pravdě do očí. V podstatě bych to shrnul, že pokud bych měl v týmu pevnou pozici jako dříve ve většině mužstev, tak bych se určitě takto nerozhodl, ale když vidíte, že jednou hrajete, pak dvakrát ne a sedíte na střídačce s osmnáctiletýma klukama, tak z vás ta motivace postupem času mizí, až zmizí úplně.

Nerozešli jste se ale ve zlém…

Tohle vůbec není nic proti nikomu v Dobrovicích samozřejmě. Naopak se ke mně chovali s respektem a myslím, že naše vzájemné vztahy jsou a budou i v budoucnu dobré. Za sebe mohu říci, že jsem do každého tréninku a zápasu šel vždy na sto padesát procent a neohlížel jsem se na to, jestli zrovna hraju, nebo ne. Angažmá z mého pohledu provázela také velká smůla, kdy mi to tam ne a ne padnou. Nakonec jsem rád za jediný gól do sítě Kosmonos, kde jsem ale zároveň vyfasoval červenou kartu a dostal tvrdý trest, takže konec byl hořkosladký. Ale takový je život a já určitě ničeho nelituju a nejsem na nikoho zapšklý, nebo naštvaný. Život a fotbal beru, tak jak jsou a neohlížím se zpátky, ale jen dopředu.