Bylo to až dojemné gesto mladých chlapů. V mrazu sundali rukavice a holýma rukama zatleskali svému spoluhráči, který se mezi ně dokázal vrátit po těžkém zranění. Fotbalisté druholigové Čáslavi při středečním přípravném utkání proti Hlavici (1:0) přivítali dvacetiletého parťáka Jaroslava Peškara. Ten vloni v polovině září utrpěl při autonehodě se spoluhráči Jiřím Malíkem (ten řídil a nehodu riskantním předjížděním zavinil) a Tomášem Brezinským těžký úraz krční páteře a obličejových kostí. Lékaři mu dokonce předpovídali konec sportovní kariéry. Mladý organismus se však rychle uzdravoval a téměř přesně po pěti měsících se Peškar zase proběhl za balonem v zápase.

„Jsme moc rádi, že se vrátil na hřiště. Je to pro něj velký svátek,“ radoval se kouč Čáslavi Miroslav Koubek. A ani mu nevadilo, že Peškarova čtvrthodinka na hřišti vůbec nebyla ideální. „Jeho výkon v tuto chvíli není podstatný. Mnohem důležitější je, že na tom place vůbec byl,“ dodal Koubek.

„Schází mi kondice, ale začínám běhat, tak snad se to zlepší,“ věří Jaroslav Peškar, kterému Deník po utkání položil několik otázek.

Jak jste byl spokojen s premiérou?

Jsem rád, že můžu být zase s klukama a že se do toho zase dostávám. Teď už jen nahonit tu fyzičku a doufat, že to bude jen a jen lepší.

Vy jste se měl k týmu připojit už začátkem ledna. Ale znovu nastaly zdravotní komplikace. Co se přihodilo?

Měli jsme začít 5. ledna, ale vpředvečer jsem musel do nemocnice na operaci s krčními mandlemi. Trhali mi je.

Takže další zdržení. Na jak dlouho?

Prakticky celý leden. Začal jsem trénovat až v únoru. Zatím hlavně běhám.

Jak se fyzicky cítíte?

Je to znát, že byla dlouhá pauza. Ale snad se do toho brzy dostanu.

Jak vzpomínáte na osudné okamžiky? Pamatujete si něco?

Od nárazu už ne. Vzpomínám si pak jen na nemocnici ve Střešovicích.

A jak se nehoda stala? To víte?

Bylo to vesnici před Nymburkem. Malda (Jiří Malík – pozn.red.) předjížděl, ale proti nám se náhle objevilo auto. Byl tam mírný kopec a nebylo vidět. Malda se chtěl vejít doprostřed, ale nevyšlo to.

Co vám přesně bylo?

Měl jsem poraněnou krční páteř a v krku mám nyní dva šrouby. Mám také vyražené dva zuby a zlomené kosti v obličeji.

A to je v pořádku?

Právě že ne. Kosti sice srostly, ale nesprávně. Lékaři říkali, že by mi to dali dohromady jedině tak, že by vše museli zase zpátky rozbít a pak spravit. Ale já si chci teď od nemocnic zase na nějakou dobu odpočinout. I na ty zuby, které mi chybí, půjdu až za čas.

Ale v obličeji žádnou patrnou deformaci vidět nemáte.

Ano, na první pohled se to nedá poznat. Ovšem kdybyste se soustředil a ukázal bych vám poraněná místa, už byste to viděl.

Takže na rande s dívkou se bát nemusíte?

Tak to určitě ne. (smích)

Bydlíte v Jablonci?

Ano.

A dojíždíte každý den?

Jo, jo. Jezdíme s Maldou, Dušanem Nulíčkem a Honzou Skoupým.

S Maldou? Nebojíte se s ním dál jezdit?

Ne, to ne. (smích) On teď totiž sedí vzadu.

Má s tou nehodou nějaké soudní problémy?

To ještě ne. Ale doufám, že mu vše dobře dopadne. Vždyť jsme kamarádi.

Co se tenkrát v neděli 14. září 2008 stalo, čtěte ZDE.