Co vás k pískání přivedlo?
Mám rád fotbal a chci ho poznat i z jiné strany. A svým způsobem mě k tomu přivedli i kluci z Janovic.
Přemlouvali vás?
Svým způsobem ano. Tvrdili, že mi to jde. (smích) Mával jsem totiž jako laik na lajně mládežnické zápasy Janovic a také rezervní tým dospělých v okresním přeboru. A jednou jsem dokonce odřídil i celý druhý poločas v Chotusicích, kde janovické béčko hrálo. Bylo to vloni na jaře, když rozhodčí Opočenský nemohl dopískat, tak se losovalo. A padlo to na mě. Vše se obešlo bez problémů, zaujalo mě to a chytlo mě to. Zkusím to a uvidím, jaké to bude.
Budete mít při premiéře trému?
Určitě ano, to je jasné.
Ale rozhodčí by měl vystupovat sebevědomě a autoritativně. Toho se nebojíte?
To ani ne. Tréma přejde. A myslím si, že si autoritu a respekt hráčů dokážu získat, aniž bych nějak přehnaně třeba musel machrovat. Kdybych o tomhle nebyl přesvědčený, nešel bych do toho.
Kam až to chcete jako rozhodčí dotáhnout?
O tom zatím nepřemýšlím. Uvidíme, co přinesou zkušenosti z okresních soutěží. Tomu se teď chci naplno věnovat. Dál zatím nekoukám.
A co krajské soutěže? Ty byste zkusit nechtěl? Vždyť se říká, že teprve tam se dá vydělat nějaká ta slušná koruna.
To nechám bez komentáře.
Stále hrajete aktivně fotbal za Uhlířské Janovice. Jak to skloubíte s pískáním?
Na svazu odevzdám rozpis zápasů Janovic, aby věděli, kdy mám volno. A v těch termínech budu jezdit pískat.
To ale bude časově náročné. Už o tom ví partnerka?
Jistě, bavili jsme se o tom. Řeknu na rovinu: radostí neskákala. Ale podpořila mě a to je hlavní.
Jak jste spolu dlouho?
Přes dva roky.
Už jste si nakoupil věci, které rozhodčí potřebuje?
Ale ano, něco mám. Známí rozhodčí už mi dokonce věnovali tři dresy. Mám dvě černé a jeden červený, pokud by vás to zajímalo. (smích)
Narozen: 28. prosince 1980
Vzdělání: vyučený sklář
Zaměstnání: sklář
Rodina: svobodný, přítelkyně Eva (20)
Hráčská kariéra: Soběšín, Rataje n. S., Uhlířské Janovice
Koníčky: veškerý sport
