Nejemotivnější neznamená nejsprostší. Zkrátka Plašil je po celý zápas slyšet a občas se ozve i proti výroku sudího. „S tím souhlasím. Nejsem typ trenéra, který jen tak sedí a je mu vše jedno,“ upozornil Plašil. Sám si nedovede představit, že by utkání odseděl pouze na lavičce. „Povaha je jasně daná. Ať jsem trénoval v Převýšově nebo kdekoliv jako asistent, tak jsem byl hodně emotivní,“ přiznal kouč Vrdů.

Plašil prožíval hru hodně už jako hráč: „Do zápasu jsem se zažral. Stejné emoce mám i jako trenér. Je to zkrátka dané.“ S emocemi přichází i problémy s rozhodčími. „Mám s nimi občas problém. Vím, že je to má chyba. Měl jsem s nimi problémy i ve vyšších soutěžích, ale snažím se tomu předejít, i když to moc nejde,“ prohlásil David Plašil a řekl, co v něm nejvíce vyvolává emoce: „Do zápasu se v žiji a nevnímám okolí. Snažím se řídit hru. I jako hráč jsem hodně mluvil. Nechci říkat, že pokaždé cítím křivku u rozhodčích.“

Okresní fotbaloví rozhodčí odpovídali na otázku, kdo je nejemotivnějším trenérem okresu.

Kliknutím zvětšíte.

Vrdský trenér se nebál jmenovat rozhodčího, který mu jde po krku. „Jednoznačně mě nemá rád Jiří Uher z Uhlířských Janovic. Já ho také nemusím, ale on dokáže svou zášť prodat na hřišti více. Umí zápas pískat určitým způsobem. S tímto člověkem mám vzájemný problém,“ netajil se Plašil. Na podzim však z lavičky vykázán nebyl. Nicméně během své trenérské kariéry už vykázání několikrát zažil: „Ve vyšších soutěžích mě emoce stály hodně peněz. V okrese si mě rozhodčí nedovolí vyhodit. Nevím, zda mají respekt.“

Sám trenér si uvědomuje, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Ví, že už se nezmění. „Snažilo se mě změnit hodně lidí, nejen moje manželka, ale všichni mi říkají, že jsem šílenec. Jsem zkrátka takový, a to se nezmění,“ uzavřel David Plašil.