Michale, jak hodnotíte výhru 4:0 nad Chotusicemi. Co rozhodlo?

Hodnotím jí jako velmi důležitou. V kabině jsme si řekli, že je to poslední zápas této sezony, a tak do toho dáme všechno. Zápas jsme rozehráli ve vysokém tempu a vytvořili si hned několik solidních šancí, které se nám bohužel nepodařilo proměnit. Poté jako bychom přestali hrát a začali se trápit nepřesnou hrou, a tak tomu bylo až do poločasu. Ve druhé půli se nám podařilo během patnácti minut vstřelit tři branky, což prakticky rozhodlo celé utkání.

V 73. minutě padla červená karta na obou stranách, co se stalo?

V zápasu došlo hned k několika incidentům, které však pan rozhodčí z mého pohledu neposoudil příliš správně, což na sebe nenechalo dlouho čekat a někteří hráči jak z naší strany, tak i ze strany Chotusic neudrželi nervy na uzdě, a zbytečným zákrokem a následným oplácením byli posláni předčasně do sprch.

V utkání jste dal dva góly, jak byste je popsal?

Oba góly jsem dával hlavou. První gól jsem trefoval po rozehrání rohového kopu, kdy mě obrana nechala osamoceného na hranici velkého vápna a mně se podařilo míč trefit křižně ke vzdálenější tyči. Druhý gól padl ze standardní situace, kterou rozehrával opět Martin Volenec stejně jako při prvním gólu, ale tentokrát už jsem si pro tu hlavičku musel jít do souboje, kde se mi podařilo trefit míč dříve než gólman Chotusic.

Hrajete v obraně, záloze a teď i v útoku. Vyhovuje vám změna postů a kde se cítíte nejlépe?

Ano! Mně osobně to tak vyhovuje. Většinou je pro mě změna postu impuls k tomu, abych ze sebe dostal to nejlepší. Abych byl upřímný, nejspokojenější jsem v útoku, kde můžu svádět rychlostní a silové souboje s obránci a poprat se tak o každý balon. Vždy dostávám doporučení od trenéra, abych více spolupracoval se spolu hráči a nesnažil se protlačit balon přes tři hráče najednou, ale jelikož nejsem kdejaký technik a kolikrát nemám v zápalu boje moc ponětí, kde kdo ze spoluhráčů stojí, tak se to snažím urvat sám. (smích) V několika zápasech se stalo, že mě trenér poslal hrát z obrany do útoku, abych to tam rozhýbal, a poté co se mi podaří dát gól nebo i někomu jinému od nás, tak většinou mě čeká návrat zpět do obrany a snažíme se, abychom udrželi vedení až do konce. V zápase s Chotusicemi tomu bylo naopak. Zápas jsem začal v útoku a v druhém poločase jsem nastoupil na postu pravého obránce, a i přesto se mi podařilo dvakrát skórovat.

Sedlec nakonec skončil po podzimu druhý. Panuje spokojenost?

Určitě ano. I přesto, že jsme pár zápasů nezvládli tak, jak bychom chtěli. Mužstvo si letos hezky sedlo i s nově příchozími, a tak se můžeme prát o ty nejvyšší příčky.

Jak se vám daří kloubit fotbal se závody Spartan Race, kde se vám daří. Nepřemýšlel jste, že byste fotbal nehrál?

Není to jednoduché. Závody Spartan Race mi přirostly k srdci. Stejně tak mám rád i fotbal, který přeci jen hraju už nějakých patnáct let. Letos jsem odběhl celkem třináct závodů a bohužel kvůli tomu musel vynechat i nějaký ten zápas, nebo jsem po závodě hned odcestoval na zápas. Na druhou stranu mi tyto závody daly opravdu hodně a veškerou tu dřinu, která mě provází jak na závodech, tak i v přípravě, dokážu zúročit ve fotbale. Otázku zda skončit s fotbalem, jsem si kladl několikrát, ale stále se snažím hledat kompromisy, abych mohl dělat oboje, ale stojí to hrozných sil a tělo už koncem sezony začalo hlásit, že toho má plný kecky. Takže jsem rád, že je jak po sezoně běžecké, tak i fotbalové, a v roce 2017 bych rád pokračoval ve stejných kolejích ovšem s několika změnami, které by měly rozvrhnout síly tak, abych byl přínosem jak pro fotbal v Sedlci, tak i pro naší SRTG skupinu v Kolíně, kde trénuji na závody.