Šimáček sedí v současné době na dvou židlích. Je trenérem Kutné Hory, zároveň vede Ostředek na Benešovsku, kde žije. Už na podzim tento model zvládal a na jaře tomu bude stejně. „Na podzim jsem to zkusil a snad to půjde i teď, i když to bude jistě hlavně psychicky náročné. Koliduje mi jen jeden zápas. Věřím, že se s Kutnou Horou zachráníme a s Ostředkem postoupíme,“ je optimistický kouč dvou fotbalových týmů.

Působil v mnoha klubech, zahrál si s řadou fotbalistů. Kdo by tím nejlepším po jeho boku? „Je těžké vybrat jen jednoho hráče, byl jsem v týmech Teplýšovice, Vlašim, Týnec nad Sázavou, Kácov, Votice a Poříčí nad Sázavou, kde byly výborné party a většinou se táhlo za jeden provaz. Z bývalých ligistů nebo reprezentantů jsem si nejvíc sednul ve Voticích s Pavlem Kukou,“ řekl Šimáček.

Na kutnohorsku trénuje řada fotbalových koučů, kteří toho mají za sebou celkem dost. V tomto díle miniseriálu představujeme kutnohorského kormidelníka Pavla Šimáčka.

Rozuměl si ale s řadou dalších výborných hráčů, setkal se s mnoha ligovými borci. „Opět je těžké jen jednoho hráče vybrat. V Teplýšovicích mi jako mlaďasovi pomáhali super starší kluci, ve Vlašimi v ČFL to byla tvrdá škola, v Týnci nad Sázavou jsme měli mladý, ale výborný kádr, který následně doplnila velká zkušenost - Mičinec, Příložný, Janů, Hrdlička, Čermák, Pučelík. V Kácově byl zase mladý kádr, ale s výbornými a drzými individualitami z řad mladých kluků ze Sparty Praha, ve Voticích zase obrovská zkušenost a hráčská kvalita, jak domácích kluků, tak přespolních jako byli Kuka, Zdeněk Svoboda, Vlasta Svoboda, Siegl. V Poříčí se dala postupem času dohromady výborná parta, která táhla za jeden provaz jak na hřišti, tak mimo něj a průběžně se v týmu objevovali hráči, které by na hřišti nikdo moc nečekal, jako třeba Kohák,“ usmál se padesátiletý kouč, který svoji kariéru zakončil doma v Ostředku. „Kruh jsem zakončil v rodném Ostředku. Všude byla výborná parta a kromě Vlašimi jsme většinou hráli v horních patrech tabulky. Měl jsem období, kdy jsem pětkrát za sebou postupoval. Třikrát s Kácovem a dvakrát s Voticemi,“ pochlubil se Šimáček.

Vyžíval se v derby zápasech a v soubojích, kde opravdu o něco šlo. Ale že by měl během své dlouholeté kariéry nějakého neoblíbeného soupeře, to rychle vyvrací. „Nejvíc jsem měl rád derby, vyhecované byly hlavně mezi Poříčím a Nespeky. Těší mě, že jsem jako trenér s Nespeky v krajském přeboru neprohrál a že to bylo někdy na ostří nože (smích). Vyloženě si nepamatuju, že by mě jako útočníka někdo mydlil, aby mi utkvěl v paměti. Jako trenér Poříčí jsem ale byl po derby s Kondrací napadený fanouškem, kterému se nezdál gól v poslední minutě, a tak si vybil zlost na mně,“ prozradil kouč Kutné Hory.

Svoji trenérskou kariéru nastartoval u přípravky v Divišově, potom se přesunul do Benešova, kde vedl žáky, dorost i muže, a hodně hráčského a následně trenérského času prožil v Poříčí. „Na trenéřině mě baví emoce a v mém věku i být mezi mladými, zasmál se Šimáček, který rozhodně není klidným koučem. „Jsem spíše impulzivní trenér, který se snaží řídit mužstvo a má velkou radost, když se daří a hráči plní pokyny. Prožívám hodně, i když se nedaří a hledám příčiny, proč to tak je. Člověk je potom psychicky vyšťavený, a tak si rád potom doma odpočinu,“ podotkl fotbalový nadšenec.

Prohlédněte si fotogalerii z mistrovského utkání Vellim - Kutná Hora (1:0)

Fotogalerie: Z fotbalového utkání krajského přeboru Velim - Kutná Hora (1:0)

A kde zažil nejlepší období jako trenér? „Jako trenér jsem prošel od přípravek až po dospělé. Krásné období jsem zažil s ročníkem 1998 v žákovském krajském přeboru (1. místo a skóre 262:4) a následně v lize (6. místo). Kariéra v dospělých je kratší, ale hlavně v Poříčí docela úspěšná, kdy jsme se dostali z I.B třídy do krajského přeboru, který jsme v sezoně 2017/2018 vyhráli, když jsme na jaře pokořili čtrnáct z patnácti soupeřů. I záchrana ČFL v Benešově se počítá,“ dodal padesátiletý Pavel Šimáček.