Michale, jak dlouho už hrajete za Paběnice?
Hraji za ně letos již dvacet let.

Odkud jste tam přestoupil?
Z Kutné Hory. Končil jsem tam ve starších žácích. V dorostu už jsem v Kutné Hoře nehrál.

Kdo vás k fotbalu přivedl? Jste odchovancem Kutné Hory?
Nejsem odchovancem Sparty. Začínal jsem v Hlízově a k fotbalu mě přivedl táta, který hrál za Hlízov i Kutnou Horu.

Jaké všechny soutěže jste si za Paběnice zahrál?
Když to shrnu, tak od dorostu až po chlapy jsem hrál IV. třídu, III. třídu a za áčko osm nebo deset let I. B třídu a nyní okresní přebor.

Co vás tenkrát přimělo k přestupu do Paběnic?
Dva roky jsem po odchodu z Kutné Hory nehrál. Dal jsem se na ryby, což byl uklidňující sport. Pak mě kluci na jedné zábavě v Opatovicích, v čele s Lubošem Votavou, ukecali a podepsal jsem jim to na tácek od vuřtu. (smích)

S kým se vám během fotbalové kariéry hrálo nejlépe?
Nejvíce vzpomínám na Pepu Vobořila, který za mnou chytal v I. B třídě. Neměli jsme s gólmanem žádný problém. Zakřičel si a mohl jsem jít z vápna pryč. Nemusel jsem se o nic starat.

Kde momentálně pracujete a jak to dokážete skloubit s fotbalem?
Nyní jsem OSVČ a jelikož jsme už starší pánové, tak moc netrénujeme. Moc to nestíhám. Práce mě vytěžuje dost. Ještě do toho vedu tým a jsem ve výboru fotbalového klubu. Je toho dost.

Jak jste spokojený s umístěním Paběnic v tabulce a co je vaším cílem do konce sezony?
Jsem docela spokojený. Jaro se vyvíjí dobře. Někteří hráči se znovu po nějaké době ukazují. V Kutné Hoře jsme předminule odehráli velmi dobrý zápas. Umístění neřešíme. Záchranu máme asi jistou. Rádi si už sezonu dohrajeme tak, aby nás to bavilo. Nemáme tendence někoho předhánět.