Kliknutím zvětšíte
Za poslední tři kola stihl bez jediného stejně gólů jako za pět sezon v české lize. Radek Mynář, někdejší obránce Příbrami či Sparty, je v dresu Horek k nezastavení. O chuti třiačtyřicetiletého borce, který si zahrál i Ligu mistrů, se naposledy přesvědčila Lhota. K titulu půlmistra dotáhl nováčka hattrickem, který si zopakoval po pouhých dvou týdnech. Mezitím si ještě skvostným přímým kopem smlsnul na Kutné Hoře. „Krása. Škoda, že góly přišly až na konci podzimu. Mohlo jich být víc. Ale jsem za ně rád,“ ujišťuje s úsměvem.
Jako bývalý obránce si musíte střelecké hody užívat…
Nikdy jsem žádným střelcem nebyl, celý život jsem hrál jen obranu. Teď jsem se dostal dopředu a nějaké góly dávám. Hraji nižší soutěž, takže se ode mě takový přínos očekává. Jsem rád, že mi to padá. Škoda, že je konec podzimu.
I když hrajete podhrotového záložníka, dva hattricky brzy po sobě se často nepodaří…
Měl jsem i štěstí. Doma se Lhotou jsem dal gól patičkou, což se taky nestává každý rok. Je to také o tom, že hrajeme dobře jako tým a dáváme dost gólů. Úžasné.
Váš nádherný gól z přímého kopu v Kutné Hoře patří do jiné kategorie. Tam není řeč o štěstí, to se musí umět…
(rozesměje se) To bylo něco jiného. Trestňáky jsem taky nikdy nezahrával. Teď občas. Věřil jsem si a trefil.
Musí vás těšit, že jako nováček strávíte bez ohledu na poslední kolo zimu v čele…
To je jasné. Takové umístění nikdo nečekal. Byli jsme na zemi. Že jsme první po podzimu, je stejně úžasné jako loňský postup.
Takže chystáte další?
O tom vůbec nemluvíme. Šli jsme zápas od zápasu. Teprve na konci uvidíme, kolik budeme mít bodů. Mohou přijít zranění i cokoli jiného. Zatím jsme pouze v poločase.
Středočeský přebor je považován za kvalitní. Čím se vám daří soupeře převyšovat?
Opravdu to není lehká soutěž v porovnání s ostatními přebory. Hrají tu hráči se zkušenostmi z vyšších soutěží. Nám se v mančaftu sešli dobří kluci, kteří už rovněž hráli něco výš. Vyhýbala se nám i zranění. Sedlo si jedno s druhým.
I ve třiačtyřiceti se úspěšně měříte s mnohem mladšími. Jak se na hřišti cítíte?
Cítím se dobře. Základem je nadále se udržovat. Chodím běhat. Trénoval jsem na maraton, který jsem uběhl. Nejsem člověk, který by ležel doma. Samozřejmě hodně důležité je, že se vyhýbají zranění.
Při rozhovoru s vámi nelze opomenout vzpomínky na nejslavnější roky, předpokládám, že ty ve Spartě…
Ve Spartě to bylo krásné. Přišel jsem z provinční Příbrami a okamžitě po čtrnácti dnech hrál Ligu mistrů, což se nepodaří každému. Trenér Ivan Hašek mi dal šanci a myslím, že v zápasech jsem nezklamal. Potom jsem měl bohužel smůlu na zranění.
Už méně se ví, že evropské poháry jste si zahrál i v zahraničí…
Odešel jsem do Polska, kde jsem si zahrál Pohár UEFA. Ve třináctitisícovém městě jsme vyřadili Manchester City nebo Herthu Berlín. Dalších úžasných devět let v Polsku. Na to, jak jsem kariéru začal pozdě, jsem dosáhl maximum.
Ze svých zkušeností teď určitě těžíte v nižší soutěži, že?
To je jasné. Každý si je bere s sebou, čím je starší. Má pozice se liší v tom, že každý od vás něco očekává. Snažím se plnit roli lídra. Jsem rád, že předpoklady nějak potvrzuji, a doufám, že tomu tak bude i dál.
Ne každý hráč z ligy v nižších soutěžích automaticky vyčnívá a často spíš zapadne. To momentálně není váš případ?
Musím zaklepat, že naštěstí není. Ale jak budu hrát déle, tak to asi musí přijít. Musejí to převzít jiní. Mladí se musejí učit. Kdo chce, může si vzít něco ode mě. Já říkám, že budu hrát, dokud nebudu kulhat. Snad ještě dlouho.
Nadále za Horky? Povídá se, že byste je snad mohl v zimě opustit a odejít do Rakouska.
Něco se rýsovalo, ale zatím zůstávám v Horkách. Jde spíše o domněnky.
Na jaře vás tedy uvidíme v krajském přeboru?
Myslím, že jo, ale člověk by nikdy neměl říkat nikdy. Uvidíme.
Co děláte kromě fotbalu po konci profesionální kariéry?
Hned po návratu z Polska jsem začal jezdit pro jednu firmu z Milovic. Jsem tam spokojený.
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
