Pane Pařezi, překvapilo vás, že jste vyhrál anketu oblíbenosti okresních fotbalových rozhodčích?
Musím říct, že mě vítězství nijak zvlášť nepřekvapilo, spíše mě velmi potěšilo. Chtěl bych poděkovat všem, co se zúčastnili ankety a o trochu více těm, kteří mi v průběhu hlasování posílali hlasy. Osobně ale ankety v oblibě nemám a výsledky vždy beru tak trochu s rezervou.

Sledoval jste seriál Deníku? Jak se vám líbily reakce na vyhodnocené otázky rozhodčích?
Seriál jsem moc nesledoval, Deník nekupuji, pouze jsem byl o anketě pravidelně informován od fotbalového příznivce Josefa Kličky ze Suchdola. A občas se také zmínili někteří lidé, co se kolem okresního fotbalu pohybují.

Budete pískat i v jarní části sezony?
Ohledně mého působení v jarní části soutěže ještě zvažuji, zda budu, či nebudu pokračovat. Existuje totiž pořekadlo: V nejlepším se má přestat. Spíše však asi v pískání budu pokračovat, neboť víkend bez fotbalu by ani nebyl víkend. Jako hráč jsem odehrál 684 utkání, jako rozhodčí odřídil ve fotbale 1695 utkání a ve futsale 565 utkání, jako trenér 519 utkání.

Jak to máte s časem? Zvládáte pískat každý víkend?
Čas jsem si na fotbal vždy nějaký našel a asi i najdu, i když dnes bych se chtěl více věnovat cestování po světě, což je má druhá záliba jako učitele geografie. Nyní se chystám na dvě cesty, a to do Moldavska a Podněsterské republiky. A příští rok do Indie a Nepálu.

Do dotazníku jste uvedl na téma pohoštění, že to je bída. Samá klobása. Co byste si představoval místo klobás?
Chtěl bych říci, že klobásy mám rád, a výrok „pohoštění je bída“ byl myšlen takto: V sobotu dopoledne na turnaji přípravek – klobása, v sobotu odpoledne mezi předzápasem a hlavním utkáním opět klobása, přijde neděle dopoledne dorost, opět klobása a po nedělním odpoledním utkání vás čeká opět klobása. Jakou pak mám radost, když někdy dostanu kávičku a tatranku. Nyní si spočítejte víkend, co víkend, po dobu třiceti tří let samá klobása. Nastává i situace, že se vám o nich i zdá. Je ale pravda, že klobása a pivo k fotbalu patří. S pivem je to už dnes mnohem horší, poněvadž jako řidič si ho dát nelze, tak jako tomu bylo na počátku devadesátých let minulého století. Je ale dobré, že dnes dostanete nealkoholické pivo, které je ke klobáse lepší než limonáda.

Pískáte od roku 1985. Nikdy jste si neříkal, že už byste se rozhodcování nejraději vykašlal?
Kariéru rozhodčího jsem již jednou ukončil, a sice když jsem nevyšel vstříc dvou osobám z vedení krajského fotbalu někdy kolem roku 1994. V té době jsem poznal, jak je fotbal poctivý a spravedlivý, a přešel jsem na dráhu trenéra u mládežnických mužstev ve sportovních centrech v Kolíně a v Čáslavi. Po dvou letech se mi po řízení utkání stýskalo a navrátil jsem se do okresních soutěží, ve kterých jsem vydržel doposud.

Co vás tenkrát v roce 1985 přimělo začít s pískáním?
Někdy ve věku dvanáct až třináct let jsme jako žáci, kteří odehráli předzápas A mužstva dostali praporek, a byli vysláni na pomezní čáru v zápase A mužstva. Mě to tak nějak chytlo a zůstal jsem u toho. Asi po pěti letech se ozvali z okresního fotbalového svazu, zda bych nechtěl zkusit rozhodovat utkání jako hlavní rozhodčí. K tomu došlo někdy v sezoně 1985/86.

Dokážete porovnat trend pískání dnes a v době kdy jste začínal? V čem je podle vás největší rozdíl?
Stejně jako hra, tak i rozhodování ve fotbale se mění, dnes to není jen o píšťalce, ale také o pohybu rozhodčího, jeho vystupování před, během i po utkání, o gestech, signalizaci a spolupráci s dříve pomezními, dnes asistenty rozhodčího. Dnes je také samozřejmostí ovládat a pracovat s novými komunikačními technologiemi jako je počítač, tablet, mobil a internet, je nutné neustále sledovat změnu pravidel, ale i ostatních řádů a předpisů, poněvadž se neustále mění a upřesňují. Zde dochází k velmi častým změnám a doplněním, tak jako ve všem v dnešní době.

Je nějaké pravidlo, které se hodně změnilo oproti dřívější době?
K největším změnám v pravidlech od dob, kdy jsem začínal až po dnešek, se jedná asi o malou domů brankáři, kterou nemůže chytat rukama, a proto brankáři se museli učit hrát nohou, hra se zrychlila a nedochází k častým zdržování hry. Dále také nastalo dosti změn v posuzování postavení mimo hru a přibyl větší počet střídajících hráčů. V mládežnických kategoriích se začala hrát utkání na menších hřištích s menším počtem hráčů, což není špatné, až na kategorii starších žáků hrajících v počtu sedm plus jedna od velkého vápna k velkému vápnu, kde nastává situace, že některé hřiště je širší než delší a špatně se zde posuzují postavení mimo hru. Mě osobně se tato utkání řídí velmi špatně.

Dále ohledně řízení mám radši vyšší soutěže, kde už alespoň hráči mají nějaké dovednosti a hra má i nějaký smysl. Domnívám se, že čím nižší soutěž, tím se hůře rozhoduje. Dříve bylo také více kvalitnějších hráčů v soutěžích, dnes na některé koukám a v duchu si říkám, jakou mají vůbec odvahu a sebevědomí, že jdou na plac. Obecně se domnívám, že úroveň fotbalu jak v okrese, tak i ve vyšších soutěžích šla značně dolů.

Asi je to dáno větším pracovním zaneprázdněním, z čehož vyplývá i méně času na tréninky u hráčů, dle mého mínění je také mnohem více mužstev v krajské soutěži, což dříve tak nebylo, přibývá velké množství starších hráčů i nad padesát let, což před pětadvaceti lety bylo nemyslitelné, soutěže nám tím stárnou, mládež má dnes mnohem více jiných aktivit, než je jenom fotbal. Buďme ale rádi, že alespoň někdo má ten fotbal rád a my máme kam na ten fotbal každý víkend chodit.

Jaké nejvyšší soutěže jste pískal?
Nejvyšší soutěží, kterou jsem řídil, byl krajský přebor mužů, a pak několik utkání jako pomezní rozhodčí v divizi, dále druhou ligu žen a žákovské a dorostenecké ligy.

Setkal jste také s inzultací?
Během své kariéry jsem inzultaci nezažil, pouze dvě utkání nebyla dohrána z důvodu nepříznivého počasí během zápasu.

Koho považujete za největšího aspiranta na postup do I. B třídy?
V současném ročníku okresního přeboru se mi líbí hra mužstva Vrdů, je zde vidět vynikající práce s mladými hráči seskupenými kolem Karla Truksy a já osobně v tomto mužstvu vidím velkou perspektivu do budoucnosti, pokud spolu vydrží. Ze současných mužstev okresního přeboru se domnívám, že jsou jediní, kteří by byli schopni důstojně hrát vyšší soutěž. Je zde ale i několik dalších týmů, které mají dobře našlápnuto, ale u nich si nejsem jist, zda jsou schopny svoji současnou výkonnost přenést i do budoucna.

Co byste vzkázal lidem kolem fotbalu do budoucna?
Chtěl bych popřát všem, počínaje rozhodčími, hráči, funkcionáři až po diváky, aby se fotbalem bavili, aby jim přinášel uspokojení, radost a na těchto úrovních, na kterých se pohybujeme, to byla hlavně zábava a abychom to také tak chápali. Buďme k sobě vždy milí, přátelští a ohleduplní a navzájem se respektujme, poněvadž kdyby nás nebylo, tak není ani fotbal.