Robin Vocel: Táta nastavil laťku vysoko. Zkusím ho překonat

Osobnost Deníku

Osobnost Deníku David Čižinský odmítl jako mladý prvoligový Jablonec

/FOTO/ Fotbalu obětoval celý život, stále jej ve svých osmačtyřiceti letech hraje, navíc…

Přečíst článek >

Robine, do velkého fotbalu v Kutné Hoře jste vlétl jako uragán. Jak moc těžký přechod to pro vás je?
Myslím si, že stejně těžký jako pro každého fotbalistu. Přechod z dorosteneckého fotbalu a adaptace tomu dospělému je podle mě to nejtěžší. Je to úplně jiný fotbal než v dorostenecké extralize. Mnohem více o soubojích, je rychlejší a spoustu protihráčů a spoluhráčů má mnohem více zkušeností než já. Ale doufám, že i to časem přijde.

Cítil jste nervozitu před utkáním s Chrudimí?
Určitě tam nějaká byla, byl to vlastně první soutěžní zápas, ale snažil jsem se to nedávat moc najevo. Ale těsně před zápasem to všechno spadlo a při zápase jsem nebyl pod žádným tlakem.

Na turnaji O putovní pohár Hugo Meisla jste byl vyhlášen nejlepším hráčem. Čekal jste takové ocenění?
V žádném případě! Na turnaji byla spousta skvělých hráčů. Například ofenzivní hráči Austrie byli vynikající.

Co vůbec říkáte na celý turnaj a konfrontaci s rakouskou Austrií?
Myslím si, že to bylo velmi dobré zpestření letní přípravy. Hrálo se na kvalitním hřišti a měli jsme možnost konfrontace se zahraničními týmy. Takže to hodnotím kladně.

Jak vnímáte fakt, že jste synem vlastně kutnohorské fotbalové legendy Miroslava Vocela?
Musím říct, že je to docela znát. Například v kabině mi trenér říká Míro. (smích) Spousta lidí, kteří dělají na Spartě, tam dělali i za mého táty, takže jsem je už znal. V tomto směru jsem to měl ulehčené. Ale to je asi tak vše. Na hřišti to bude jiné. Nasadil laťku vysoko, ale budu se ho snažit překonat. (smích)

Jak moc vám táta pomáhá ve fotbalovém růstu?
Táta mi pomáhá úplně nejvíc. Bez jeho podpory bych nikdy nehrál vyšší dorostenecké soutěže ať už v Liberci nebo později v Hradci Králové. Myslím, že je to můj největší fanoušek, ale zároveň i největší kritik. Moc pochval jsem od něj neslyšel, zato výtek bylo dost. Ale snažím se z jeho rad poučit a jsem za ně vděčný.

Táta byl brankář, vy jste měl od začátku jasno, že budete hrát v poli, nebo vás také nutil mezi tři tyče?
Jako malý jsem chtěl být po tátovi a chytat. Jenže on mi vždy říkal, že je góly lepší dávat, než dostávat. A proto hraji v poli. A musím říct, že jsem rád, že to takhle dopadlo.

Chtěl byste si s otcem zahrát v jednom dresu? Je to ještě vůbec možné?
Zahrát bych si s ním určitě chtěl, ale nevím, jak by to potom vypadalo doma. (smích) Podle toho co říká, je to už asi bohužel nemožné. Jedině na nějakých menších turnájcích.

V dorosteneckém věku jste hrál v Hradci Králové. Řekněte mi, jak se vám v tomto období dařilo?
V Hradci jsem působil dva roky. Musím říct, že první rok byl velmi dobrý. Byl jsem posunut k ročníku 93 a mohl jsem půl roku hrát nejvyšší soutěž. Druhý rok byl horší. Na začátku jsem si na tréninku poranil kotník a vlastně celý podzim promarodil. Na jaře jsem toho potom neodehrál tolik, kolik jsem si představoval. Takže jsem tam prožil dva rozdílné roky.

Proč jste nakonec v Hradci nezůstal? Byla taková možnost?
Možnost taková byla. Trenér juniorky o mě měl zájem. Mluvili jsme spolu o tom. Ale byl jsem na hostování a nakonec to nedopadlo. Nyní jsem ale rád, že jsem v Kutné Hoře a mám možnost hrát dospělý fotbal.

Jste defenzivním hráčem. Hrál jste stopera a nyní nastupujete na postu defenzivního štítu. Vyhovuje vám tento post, nebo byste to chtěl zkusit někde jinde?
No defenzivním hráčem, tím jsem se stal až v nejstarším dorostu. Předtím jsem vždy hrál spíše dopředu než dozadu. Tam se mi moc nechtělo. Ale nyní mi asi nejvíce sedí ten defenzivní záložník. Ani na stoperu se necítím tak, jako ve středu pole.

Co říkáte na kádr Sparty a jeho ambice v letošní sezoně Divize C?
Myslím si, že je tu kvalitní tým. Líbí se mi jak po fotbalové, tak po lidské stránce. Podle mě loňské druhé místo nebyla náhoda. Letos se budeme snažit tento úspěch zopakovat, popřípadě o jednu příčku vylepšit.

A jedna obligátní otázka. Kdo je vaším fotbalovým vzorem?
Když jsem byl malý, obdivoval jsem hráče Realu Madrid. Hlavně Zidana a Ronalda. Nyní je to také hráč Realu - Xabi Alonso.