Fotbalovou dlouhověkostí jakoby Staroba kompenzoval své pozdní začátky. „Soutěže jsem začal hrát někdy na přelomu mladších a starších žáků za Spartak Příbram. Jako kluk z vesnice, kde se kopalo na všemožných místech, nejen na hřištích, ale třeba i na ulici, jsem toho už v té době měl odkopáno více, než dnešní ligoví fotbalisté za celou svou kariéru,“ říká s úsměvem.

Když připočteme píli a nesporný talent, který prokazoval, není se co divit, že už od šestnácti let nastupoval za A-tým Spartaku Příbram v I. A třídě. O tři roky později pak nakoukl do světa velkého fotbalu, když přestoupil do tehdejšího týmu UD Příbram (dnes 1. FK Příbram, pozn. red.). Tam byl součástí silné generace okolo hráčů jako Barát, Csaplár, Mašek, Kordule, Kilián, Pihávek či Vyskočil, která klub dotáhla do druhé nejvyšší soutěže. „To byla zřejmě nejlepší léta mé kariéry,“ vzpomíná Staroba, který si posléze zahrál druhou ligu také v Brandýse nad Labem, třetí pak v Milíně a Mělníku.

Trenér SK Sršni Kutná Hora Stanislav Bednář.
Bednář: Pro mladé hokejisty je každá hodina na ledě strašně důležitá

Za zmínku ale určitě stojí například i angažmá v Klatovech, Čízové nebo právě Nové Vsi pod Pleší – v době, kdy klub prožíval zlaté časy v divizi. „Bylo toho mnohem více. Prošel jsem toho opravdu hodně,“ podotýká.

Kromě hráčských má i bohaté trenérské zkušenosti. Třeba pět let vedl rezervu Příbrami ve třetí lize. Poté dělal také asistenta Pavlu Tobiášovi u prvoligové týmu. „S vrcholovou trenéřinou jsem ale skončil poté, co jsem byl odvolán od třetiligového Písku. Přestože výsledkově to podle mého názoru nebylo vůbec špatné. To mě ranilo,“ vrací se v čase.

„Dodnes dostávám nabídky na trénování. Třeba poslední byla od SK Rakovník, ale ani na tu jsem nereflektoval, protože jsem otráven z toho, jak to chodí. V Čechách jednoduše trenér nemá dostatek prostoru pro koncepční práci. Stačí pár špatných výsledků a končíte, protože jste první na ráně,“ poznamenal muž, který si vyzkoušel i funkcionářskou činnost, když v klubech FK Tábor a Čížová působil jako sportovní ředitel.

Záhy se rozhodl vyměnit trenérskou lavici za učitelskou katedru. A díky tomu se „na stará kolena“ pustil ještě do jednoho dobrodružství. „Začal jsem učit na integrovce v Příbrami a postupně jsem si dodělával potřebné pedagogické vzdělání. Letos na jaře jsem úspěšně dokončil magisterské studium,“ vypráví Staroba, který momentálně učí na druhém stupni základní školy.

Na hráčskou fotbalovou kariéru ovšem nezanevřel. Dokonce ještě ve 49 letech kopal divizi a dnes, kdy je o další čtyři roky starší, stále válí na krajské úrovni. „Rychlostně to sice už není ono, ale těžím hlavně ze své kopací techniky a zatím se stále cítím platný,“ tvrdí Staroba.

Důvodů, kterým to lze přisoudit, je hned několik. Prvním je pevné zdraví. „Během kariéry jsem měl pouze problém s ramenem a jednou zlomenou ruku,“ klepe na dřevo Zdeněk Staroba.

Dalším důležitým faktorem je dobrá fyzická kondice.„Není jednoduché se udržovat, ale kladu důraz na racionální stravu. To znamená, že jím po malých porcích a často. Zároveň chodím šestkrát týdně běhat okolo deseti kilometrů. Třeba za duben jsem jich naběhal celkem 270,“ prozrazuje Zdeněk Staroba.„Nikterak se však neomezuji a dám si i nějaké to pivko nebo vínko,“ doplňuje.

V první lize se Jaromír Čejka jako sudí na trávníku potkával s osobnostmi jako je Antonín Panenka.
Rekordman Čejka útočí na metu sedmi tisíc utkání. Fotbal píská od roku 1963

Zároveň poukazuje na klesající úroveň nižších soutěží. „Jedná se o smutnou realitu, ale není nikdo, kdo by Starobu vytlačil. Týmy stěží dávají dohromady kádr, je málo mládežnických družstev, navíc řada hráčů současné generace na sobě nechce na této úrovni příliš pracovat,“ povídá ostřílený matador, podle kterého se jedná o problém hlubšího rázu.„Jde o odraz dnešní konzumní společnosti. Všechno začíná už v rodině. Děti se místo pohybu věnují počítačům a mobilům. Pak se to promítá i do fotbalu, potažmo jiných sportů, kde jsme oproti jiným státům v tomto směru hodně pozadu,“ poznamenal.

I proto Zdeněk Staroba stále nepřemýšlí nad tím, že by pověsil kopačky na hřebík. „Uvidíme, co zdraví. To je v mém věku samozřejmě rozhodující. Chci hrát ale co nejdéle,“ říká jasně pilíř zadních řad Nové Vsi pod Pleší.

Zatímco tak možná někteří mladší fotbalisté zvažují v současné složité koronavirové době, která má dopad i na sport, konec kariéry, stoper Nové Vsi pod Pleší vysílá do světa jasný vzkaz. „Já budu připraven a troufám si říct, že lépe, než celá řada ostatních hráčů,“ prohlašuje Staroba.