JSDH Žleby asistovala při zásahu u požáru ubytovny ve Vítězné ulici v Kutné Hoře. V jaké roli?
Nebyli jsme přímo na místě. Naše jednotka držela zálohu za stanici HZS Čáslav, protože jsme předurčení zálohovat v případě, že profesionální hasiči z Čáslavi vyjedou k zásahu. Pokud je naše jednotka v záloze, vyjíždíme do dvou minut.

Deník na návštěvě.Zdroj: DENÍK

Jak vlastně vypadá taková služba jednotky SDH a jak dlouho trvá?
Služba začíná vyhlášením poplachu. Přijde sms zpráva. Sejdeme se na naší hasičské zbrojnici a řekneme si nějaká pravidla. Kdo bude řídit, kdo bude velitel, kdo s jakým autem pojede. Pak se nahlásíme na operační středisko, že jsme se sešli a jsme schopní výjezdu.

Kolik má JSDH Žleby aktuálně členů?
Jednotka má 22 členů. To je poměrně dost.

Teď tomu doba samozřejmě nepřeje, ale za běžných okolností se scházíte jak často?
Každý měsíc máme ve Žlebech školení, pokud to dovolí počasí, tak máme i praktické cvičení. Plus máme každý rok školení první pomoci, školení vyprošťování osob z havarovaných vozidel, protože naše jednotka je předurčená na zásahy u dopravních nehod.

V JSDH Žleby jste už řadu let. Který ze zásahů vám nejvíce utkvěl v paměti?
Nejvíce si vybavuji ty, které byly dlouhotrvající. Ať už šlo o požár pneumatik u Koudelova či seníku u Poděbrad, tak jsme byli asi tři nebo čtyři dny.

Dělá vám problém zasahovat třeba u dopravních nehod, kde jsou zranění?
Mně to problém určitě nedělá, ani nikomu z jednotky, i když naši kluci jsou na nehody určitě méně zvyklí než profesionální hasiči. Já ale zároveň profesionální hasič vlastně jsem. Mám vystudovanou hasičskou školu a nyní pracuji jako hasič u HZS podniku Draslovka v Kolíně.

To jste tedy hasič každým coulem. Baví vás ještě něco jiného?
Rád chytám ryby a dřív jsem hrál aktivně florbal, měl jsem i tři zápasy týdně. Teď už na to není moc čas.

Co byste vzkázal mladým klukům, kteří by se rádi stali hasiči? Co za hlavní předpoklad musejí mít?
Hasiče může dělat jen ten, kdo je zdravotně způsobilý. Tím myslím nejen fyzickou stránku, ale především tu psychickou. Hasič musí být bezpodmínečně psychicky odolný, protože se při zásazích dostává do krizových situací s lidmi. Lidé jsou v šoku, často křičí. Při požárech často povykují, že to hasíme špatně nebo málo. Hasič v tu chvíli musí zachovat absolutní klid a soustředit se na práci. Jsou tam velké emoce. Navíc je to práce nárazová, v zimě, v noci. Člověk musí být vyrovnaný.

Dotkla se vás jako jednotky nějakým způsobem epidemie koronaviru?
To ano. Ne samotnou nemocí, ale tím, že nemůžeme trénovat děti, to je velká škoda. Hasiči výjezdy mají, děti ale nesoutěží. Je to strašně dlouhá doba a je otázkou, zde je to za dva roky ještě vůbec bude bavit.