Jak tak jde lesem, tu najednou ho potká zajíc a lidským hlasem na něj promluví: "Vím, co chceš udělat, ale nečiň toho, když mi dáš za ženu svou nejstarší dceru Barušku, dám ti tři vozy plné měďáků." Zeman chvíli přemýšlel. Má dát dceru za ženu zajíci? Nakonec má ještě dvě dcery a ty se jistě dobře vdají, když dostane tolik měďáků. A tak nakonec zajíci dceru slíbil.

"Třetí den po setmění, když na nebe vystoupí měsíc, přijedu si pro Barušku, ať je připravena." A opravdu. Třetího dne večer, jen co se měsíc vyhoupl na oblohu, byl slyšet dusot kopyt a zvuk přijíždějících kočárů.

Děti v družině Základní školy Beroun-Závodí čtou pohádky, které vycházely v Deníku
Máme splněno! Povedlo se nám potěšit děti

Ke statku přijel krásný kočár, celý z mědi, tažený čtyřmi hnědouši, za ním pak další tři vozy, naložené vrchovatě měďáky. Z kočáru vystoupil krásný princ v brnění z mědi a Barušku si odvezl neznámo kam. Zeman se ženou si poplakali, ale nakonec si řekli, že s takovým bohatým princem se jejich dcera bude jistě mít dobře.

Rok s rokem se sešel, penízky se rozkutálely a nešťastný zeman se opět vypravil do lesa, že se oběsí. V lese však potkal vlka, který na něj promluvil lidským hlasem: "Vím, proč jsi přišel, ale nedělej to, dej mi za ženu svou prostřední dceru Bětušku a já ti za ni dám tři vozy plné stříbrňáků."

Zeman přemýšlel, ale nakonec souhlasil, a tak za tři dny hned po západu slunce přijel nádherný stříbrný kočár tažený šesti bělouši. Za kočárem jely tři vozy, vrchovatě naložené stříbrňáky. Z kočáru vystoupil nádherný princ, celý v stříbrném brnění, vzal Bětušku za ruku a odvezl si ji do neznáma.

Rodiče tentokráte dlouho plakali, ale přece jen zůstala jim ještě nejmladší dcera Běla. Jenže rok s rokem se sešel, penízky se zase rozkutálely a nešťastný zeman se po třetí vydal do lesa, že se oběsí na vysokém stromě. Tentokráte zašel hlouběji do lesa, a když už myslel, že nikoho nepotká, kde se vzal tu se vzal, najednou stál před ním medvěd.

Kosi
Přečtěte si pohádku O Žlutěnce. Kapitola 1: Zahrada

Lidským hlasem promluvil: "Vím, proč jsi tady, když mi dáš za ženu svou nejmladší dceru Bělinku, dám ti tři vozy plné zlaťáků." Tentokráte se zeman vůbec nerozmýšlel a medvědovi dceru slíbil. Žena doma plakala, ale zeman ji konejšil, že Bělinka tak jako její sestry nakonec také dostane krásného prince a ne medvěda.

A opravdu. Třetího dne večer zarachotila kola zlatého kočáru taženého osmispřežím černých koní a za nimi tři vozy, vrchovatě naložené zlaťáky. Z kočáru vystoupil princ v nádherném zlatém brnění, až oči přecházely, vzal Bělinku za ruku a v mžiku spolu zmizeli v oblaku prachu.

A tak zeman se svou ženou zůstali sami, ale už lépe hospodařili, a že se měli rádi, narodil se jim syn Jiřík. Léta ubíhala, a když měl Jiřík 15 let, vydal se jednoho dne do lesa. V lese potkal shrbenou stařenku, která tam sbírala roští, a ta mu povídá: "Dobrý den, Jiříku, jak se máš a jak se mají tvé sestry?"

"Ale, babičko, to jste si mě s někým spletla, já se sice jmenuji Jiřík, ale nemám žádnou sestru." "Inu, Jiříku, mladý zemane, když nemáš, tak nemáš," řekla babička a jako mlha nad blaty se vypařila tak, jako by tam nikdy nestála.

O Žlutěnce
Speciál Deníku: Pište pohádky

Jiřík přišel domů a hned se ptal maminky a tatínka, jestli měl nějaké sestry. "Toto je tvá nejstarší sestra Baruška, která je ženou zajíce, co se v krásného prince změnil. Ta druhá je tvá prostřední sestra Bětuška, která je ženou vlka, co se v krásného prince změnil. A tato poslední je tvá sestra Bělinka. Má za muže medvěda, co se v krásného prince změnil."

Jiřík dlouho chodil smutný po domě, ale nakonec se rozhodl, že se vydá do světa a své sestry vyhledá. Marně mu matka s otcem bránili, marně plakali, přec Jiříka doma nezadrželi.

Pohádkový příběh nám do našeho speciálu Pište pohádky zaslala paní Žofie Zejdová.

„Kdysi jsme tento pohádkový svět vymysleli s mou dcerou a teď do něj chci pozvat nejen svého vnoučka Toníčka, ale i všechny ostatní děti,“ vysvětluje Žofie Zejdová.

Jak příběh Jiříka a jeho ztracených sester dopadne, si s dětmi na našem webu můžete přečíst už zítra!

Autor: Žofie Zejdová