Kliknutím zvětšíteNeřeší nuly, rivalitu, ani první místa. Zkušený hokejový brankář Jan Chábera (38) v Mělníku chytá po několikaleté pauze víceméně pro radost. A v součtu všech odehraných kol i víc než původně sám plánoval.
Na ledě nechyběl ani v sobotním okresním derby s Kralupy, kterým s týmem znovu potěšil většinu z tentokrát už téměř tisícového davu na stadionu. Na vyžádání nejskalnějších fans se tým vrátil z tepla kabiny po zápase ještě jednou na led ke společné děkovačce. „Bylo to výjimečné. Jako poděkování fanouškům, že přišli na derby v tak hojném počtu,“ řekla poté osmatřicetiletá předsezonní posila s více než třemi stovkami startů v extralize - mimo jiné za Kladno, Spartu či Mladou Boleslav.
Potěšilo váš víc vítězství nad okresním rivalem, prvenství v základní části, nebo konečně zase plný stadion lidí?
Osobně rivalitu mezi Mělníkem a Kralupama necítím. Chytám tu chvíli, trénuji taky chvíli, takže mi to bylo celkem jedno. Jestli jsme vyhráli základní část? Upřímně – já na žádné úspěchy nekoukám. Jsem tady za sebe. Spíš si to užívám. Chytám, protože mě to baví. Spíš to, že lidi přišli. Ukázali jsme jim nějaký hokej a bavilo je to. Kvůli tomu to děláme.
Cítil jste na ledě zvýšenou rivalitu?
Některé zápasy jsou takové. Řekl bych, že kluci jsou na ně víc motivovaní. Něco ve smyslu: můžeme prohrát všechno, ale nesmíme prohrát s Kralupy. Tak to berou.
Co podle vás rozhodlo sobotní zápas? Zdálo se, jako by Kralupy zlomil třetí gól v úvodu třetí části. Do té doby hodně zlobily. Souhlasíte?
Tak samozřejmě, že když jsme odskočili na tři-jedna, bylo to víc v pohodě, ten gól nám pomohl. První třetinu jsme odehráli lépe než oni, ve druhé jsme ale přestali hrát svoji hru a soupeř se chytil. Kdybychom hráli stejně, neskončilo to čtyři-jedna, ale ještě výrazněji. Musíme hrát stejně celý zápas.
Atmosféra možná neměla daleko k některým zápasům v extralize, zvlášť když ještě donedávna mohla na stadion pouze tisícovka diváků… Dalo se to porovnat? Jak jste vnímal plné tribuny?
Určitě to bylo lepší, než kdyby tam bylo ticho. Člověk se víc dostane do zápasu, je víc motivovaný. Když by tam nikdo nebyl, bylo by to smutný. Chápu, že kluci, co hrají extraligu, tak to pro ně asi není lehké hrát před poloprázdnými tribunami.
Při jediném inkasovaném gólu jste okamžitě startoval směrem k rozhodčím. Nelíbil se vám počet hostů na ledě, že?
Přesně tak. Měli jsme puk, tak jsem si dovolil vyjet mimo branku. Říkal jsem rozhodčímu, že jich je tam moc, ať to pískne. Nevím, kam koukal, nebo jestli mě nechápal. Evidentně tam čtyři byli (měli být ve třech). Nezapískal, my jsme ztratili puk, nestačil jsem se pořádně dostat do brány a byl z toho gól. To je asi jedno. Spíš mrzí, že jsou tam čtyři, žádný to nevidí a musím jim to říct já.
Co vůbec říkáte na úroveň rozhodčích? Přece jen jste byl zvyklý na ty nejkvalitnější…
I když to někdy není úplně ideální, tak myslím, že celkově pískají celkem dobře.
Nula jako by vám nebyla souzená, v Popovicích jste o ni přišel taky jediným gólem a navíc v závěru…
Nebyla. Ale o co jde? Žádné prémie za to nedostanu, takže je mi to úplně jedno. Důležité je vítězství.
V Mělníku chytáte od skončení na nejvyšší úrovni poprvé na té amatérské, že?
Před čtyřmi lety jsem po angažmá ve Štrasburku s hokejem skončil a vrátil jsem se. Manželka byla sama se dvěma malými dětmi, což člověk nemá šanci zvládnout. Začaly pak chodit do školy a chtěl jsem už být doma. Chodil jsem si pouze s klukama, co se vrátili z NHL, jen tak zahrát. Po třech letech mě oslovil s nabídkou Mělník, kdybych mohl tak třeba jednou měsíčně. Nakonec z toho bylo mnohem víc zápasů.
Jak jste zapadl do mělnické kabiny?
Dojíždím jednou týdně na trénink a pak zápas, což mi vyhovuje. Ale je tam dobrá parta. Po těch třech letech už mi chyběly takové ty srandičky a pohoda v kabině. Jsem za to rád.
Jste rozdělení na jedničku a dvojku?
To je spíš otázky na trenéry. Jezdím jen, když chtějí, abych chytal. Odchytal jsem myslím zhruba polovinu zápasů – většinou asi proti silnějším týmům. Když nemám čas kvůli práci, na zápas nejedu.
Čím se vlastně po profesionální kariéře živíte?
Trénuju na Slavii brankáře a jsem i asistentem u šesté třídy. K tomu teď trénuji brankáře i v Mělníku.
Takže jste u hokeje zůstal, to vás musí těšit?
Když bych chtěl, asi bych mohl dělat něco jiného. Ale protože kluk hraje taky hokej tady na Slavii v mladších žácích, stále mě to tak nějak táhne, abych u toho byl.
Syn se potatil a chytá?
Bohužel.
Proč bohužel?
Protože moc krásně bruslil a byl šikovný v poli, ale protože viděl mě, když jsem ještě chytal, táhlo ho to k bráně. Jednoho dne řekl, že chce být gólmanem. Nebyl jsem z toho úplně nadšený. Ale snažím se ho podporovat.
Překvapilo vás něco v krajské lize?
Neřekl bych, že mě něco překvapilo. Viděl jsem dřív jednou i finále v Černošicích a byl to docela pěkný hokej. Možná mě překvapují týmy jako Žebrák, že do toho vůbec jdou. Jinak v soutěži hraje hodně mladých kluků, úroveň není vůbec špatná.
V osmatřiceti ještě vaši vrstevníci chytají ligové soutěže. Neláká vás to? Nelanaří vás ještě?
Nějaké nabídky jsem samozřejmě měl. Ale to jsem mohl rovnou pokračovat dál. Chytat někde první ligu na Moravě, tak se domů nedostanu a jsem tam celou sezonu. A je vlastně jedno, jestli je to Morava, Německo nebo Rakousko. Nabídku chytat někde doma, jsem neměl. Druhá liga už vůbec nedávala smysl. Trénuje se každý den, k tomu zápasy středa – sobota, a peníze za to nejsou žádné.
Ještě zpět ke krajské lize. Čeká vás vyřazovací část. Po devatenácti vítězných zápasech z 22 v základní části jste hlavním favoritem, na kterého se budou chtít všichni vytáhnout. Berete takovou roli?
Myslím, že určitě. Každý nás bude chtít porazit. Jde o to, jestli si v hlavách roli favorita připustíme, a budeme k tomu tak i přistupovat, a nebo se z toho pokákneme, budeme v jednom zápase prohrávat a budeme se z toho hroutit. Myslím, že náš tým ukázal sílu v základní části. Pokud budeme hrát to, co doteď, neměli bychom mít problém dostat se až do finále. Kluci jsou v dobrém věku, jsou mladí, umí hrát. Nebojím se toho, že bychom měli říkat, že jsme favoriti.
Mluví se v kabině také o postupu výš?
Tak na to se musíte zeptat úplně někoho jiného, odchytal jsem tam stále ještě jen pár zápasů.
Váš pohled na druhou ligu jste ostatně už řekl, že?
Přesně tak. Myslím, že kluci, kteří v Mělníku hrají, by to možná ani hrát nechtěli.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
