Po návratu se upsal Chrudimi, s níž se dvakrát pokoušel o postup ze druhé ligy. Ani jednou se to nepovedlo, přesto si Libor Barta možná bude moci první ligu po osmi letech znovu zachytat. „Zatím není vůbec jisté, jestli zůstanu,“ oponuje muž, který ve druhé nejvyšší soutěži naposledy střežil branku Berouna.

Říkáte, že jisté místo při konkurenci osmadvacetiletého Martina Němce a o sedm let mladšího Martina Růžičky nemáte. Jak tedy vaše situace vypadá?
Bojuji o návrat o stupínek výš. Uvidíme po přípravných zápasech, co se stane. Pokud mám správné informace, Martin Růžičky by měl dělat dvojku Jánu Lašákovi v Pardubicích a do Chrudimi by dojížděl jen na zápasy. Já se mu to v dobrém slova smyslu budu snažit znepříjemnit, abych chytal co nejvíce já. Chci dokázat, že ve svém věku ještě končit nemusím.

Přijal byste i roli dvojky, pokud by se vašim kolegům dařilo celý ročník?
Nebudeme si nic nalhávat, že jsem ještě perspektivní. Máme dohodu i s panem Tankosem, že když tým bude fungovat bez problémů a kluci budou mít formu, dokážu odsedět sezónu na střídačce a pomáhat oběma mladším brankářům. Podobnou situaci jsem zažil i ve Slovanu Bratislava a nakonec jsme se Pavolem Rybárem střídali pravidelně. Zkrátka na začátku je něco dáno, ale ke změně dojít může. Záleží jen na formě hráče a důvěře trenéra. Také se může stát, že skončím a budu trénovat brankáře od mládeže až po áčko tady v Chrudimi. Tenhle okamžik bych však rád ještě oddálil.

Tréninkové dávky během suché přípravy už asi hodně bolí, že?
Jde o velkou zátěž. Je to neskutečně těžké. Trenér Hosták nás vůbec nešetří. Regenerace je tudíž ještě mnohem důležitější, ale také náročnější a delší.

Co všechno děláte pro to, abyste se s tím vyrovnal a zvládl letní dril?
Musím se mnohem víc protahovat, což jsem dělal vždycky. Jenže jak už jsem říkal, zabere to teď mnohem více času. Také musím ledovat některé části těla, zejména kolena.

V některých klubech mají brankáři speciální režim odděleně od mužstva. Panuje podobný model také v Chrudimi?
Trénujeme normálně s týmem. Jen jednou týdně na jednu fázi, když hráči v poli dělají v posilovně maximální sílu, se připravujeme jen my dva s Martinem Němcem.

Máte speciálního trenéra? Nebo kdo se o vás dva stará?
Tréninky vedu já. Už loni jsem se zapojil do trenérského řemesla v Pardubicích, kde jsem připravoval gólmany šesté až deváté třídy, ale tohle je pro mě novinka. Sám sebe jsem ještě netrénoval. Nešetříme se, mám připravená cvičení. Makáme o samotě, protože kluci z pole by mohli mít pocit, že se flákáme. Jenže pokud se k nám přidali, viděli by to jinak a myslím, že by toho měli plné zuby. (smích)

Jak by trenér Libor Barta charakterizoval hráče Libora Bartu?
Některé věci už dělá trochu jinak, než by měl. Maličko si ulevuje kvůli kolenům. Není to už jako před deseti lety.

A naopak? Jak vidí hráč Libor Barta trenéra Libora Bartu?
Mrcha kouč, který se snaží, abych všechno dělal na sto procent.“ (smích)

Na co může současný chrudimský kádr v nováčkovské sezóně pomýšlet?
Možná bychom ještě maličko potřebovali posílit, což si myslím, že se stane. Na záchranu by to i tak určitě mělo stačit, protože máme řadu hráčů, kteří prošli extraligou. Další toho hodně odehráli ve druhé lize a to vše doplňují schopní mladíci. Pokud by se extrémně dařilo, mohli bychom se dostat do předkola.

Manažer a majitel Petr Tankos v jednom z rozhovorů prohlásil, že by první liga týmu v současném složení mohla vyhovovat. Domníváte se, že by to tak opravdu mohlo být?
Určitě! Druhá liga je daleko tvrdší, fyzičtější. V první lize se přece jen hraje více technicky, pokud nepočítám play off, které představuje úplně samostatnou kapitolu. Daleko větší roli budou hrát zkušenosti a sehranost, což by nám mohlo sedět. Samozřejmě lítat se musí, ale ne úplně bez rozmyslu. Snad to vyjde a pochytíme ty prvoligové zkušenosti rychle. Teda teď už mluvím, jako bych měl místo jisté. (smích)

Uplynulý ročník třetí nejvyšší soutěže jste strávil v Kutné Hoře, s níž jste o jediný bod sestoupil. Zažíval jste velké zklamání?
Z pádu do krajského přeboru rozhodně. Jinak to ale byla další cenná zkušenost. Touto cestou bych rád poděkoval divákům i vedení za přístup. Po posledním utkání nám všichni zatleskali, přestože se sestoupilo. Bylo to něco neuvěřitelného. Zpočátku chodilo pár lidí, postupně jich na stadion přicházelo víc a víc. Asi si mezi sebou řekli, že i když prohráváme, bojujeme. Všichni nám fandili. Věřím, že kdyby se hrálo o měsíc déle, udrželi bychom se, protože tým šel nahoru.

Takže podle vás o neúspěchu rozhodl start soutěže?
Myslím, že je to tak. Klub koupil licenci krátce před začátkem mistrovské sezóny, takže času na posílení nebylo mnoho. Navíc odešlo i několik opor. Z toho se podle mě všichni v Kutné Hoře poučí. Řadu dobře rozehraných zápasů jsme ztratili během pěti deseti minut kvůli vlastním hrubým chybám a nedůslednosti. Scházeli nám zkušenosti. Zkrátka bylo to v hráčích.

Nedávno ukončil potřetí a zřejmě definitivně kariéru Dominik Hašek, s nímž jste se na jaře 1989 podílel na pardubickém titulu. Překvapil vás jeho krok?
Přiznám se, že jsem čekal, že bude pokračovat. Ale já si myslím, že tam pořád je nějakých patnáct procent, že by se ještě někde mohl objevit. Dokázal neskutečné věci a podle mě na to pořád má.

Co jej podle vás k takovému rozhodnutí vedlo?
Ještě jsem s ním nemluvil, takže to mohou posoudit jen ze svého vlastního pohledu. Je hrozně soutěživý, všechno chce dělat naplno. V současné situaci by zřejmě začínal jako dvojka podobně jako já ve Slovanu a on hrozně nerad někoho pouští do branky. Na svou šanci v NHL čekal čtyři roky a zřejmě po těch letech nechce čekat na svou příležitost na střídačce. Ale jak jsem říkal, mluvit s ním teprve budu.

Uvědomujete si, že je vlastně jen o dva roky starší než vy?
Můj čas se opravdu nachyluje. Roky bohužel nikdo nezastaví. Je stále těžší se fyzicky i psychicky připravit. Když vidím mladé kluky tady v Chrudimi, trochu jim ty jejich roky závidím. Ale jinak tu máme výbornou partu. Hecujeme se, děláme si jeden z druhého srandu. Jakmile však začne trénink, všichni bez rozdílu makáme.

Zdroj: Libor Kult