Lukáši, jaké byly vaše hokejové začátky?
K hokeji jsem se dostal díky svému otci, který mě k němu přivedl v Jaroměři, když mi byly čtyři roky, tuším v roce 1982.

Co považujete za svůj největší úspěch v kariéře?
Úspěchem pro mě je, že proplouvám kariéru bez vážných zranění a že mě hokej neustále baví. Jinak samozřejmě beru jako úspěch každé vyhrané utkání, které člověka naplní pozitivní energií a má z něj radost.

Kromě hokeje se věnujete také vinařství, jak náročné je tuto práci s hokejem skloubit?
Abych řekl pravdu, tak je to těžké opravdu hodně. Tato práce je časově náročná. Na hokej proto není tolik času, kolik by asi být mělo, ale zase nehrajeme ligu…



V kádru Kutné Hory patříte k nejstarším a nejzkušenějším hráčům, jak tuto roli vnímáte a snažíte se nějak předávat mladým hráčům své zkušenosti?
I když si to moc neuvědomuji, tak máte pravdu, že patřím ke starším hráčům v týmu. Doufám, že mladí ode mě něco okoukají. V rámci možností se jim snažím nějaké zkušenosti předat. Nicméně u nás je dominantní trenér, který je velice zkušený a celý tým staví k obrazu svému. Já jej respektuji.

V posledním zápase, který Sršni sehráli v Příbrami, jste nehrál, proč tomu tak bylo?
Nebylo to kvůli zranění, ale pracovně jsem byl mimo Českou republiku. Práce ve vinařství je hodně náročná, ale přináší i mnoho radostí spojených s poznáváním jiných vinařství a jejich vín. Jezdím poznávat nové věci a učit se, proto jsem se nezúčastnil našeho posledního zápasu.

V sobotu od 17.30 hodin vás čeká duel s týmem z horní poloviny tabulky krajské ligy, Rakovníkem, nastoupíte do utkání a co od zápasu čekáte?
Tentokrát nastoupím. Rakovnický hokej moc neznám a nevím, jakým hrají stylem. Nicméně my musíme vycházet ze zajištěné obrany a nedělat chyby. Vzhledem k tomu, že moc góly nedáváme, což je náš dlouhodobý problém, tak se musíme soustředit více na obranu a pomoc našemu brankáři.

Sršně čeká náročný závěr sezony. Co podle vás bude klíčové, abyste boj o záchranu zvládli?
Musíme se spojit jako tým a podat maximálně soustředěné výkony. Nesmíme dostávat zbytečné góly a naopak musíme dát nějaké góly navíc. Musíme hrát tak, abychom soutěž zachránili. Máme mladý tým, který nemá zkušenosti a v podstatě hrajeme stále na jednu lajnu, která dává góly, zbytek týmu není podle mě úplně optimálně postaven. Potřebovali bychom, aby góly dávaly alespoň dvě formace ze tří, protože hrát jen na jednu pětku je málo a zcela evidentně to nestačí.