Martine, jak jste s hokejem začínal?

K hokeji jsem se dostal, když mi bylo přibližně šest, sedm let. Můj děda bydlel vedle zimního stadionu, navíc oba moji strejdové hráli hokej v Kolíně. Šli jsme se na ně podívat, pa už bylo jasné, že začnu hokej hrát.

Kolik let působíte v Kutné Hoře?

Už to bude přibližně dvacet let. Po mládežnických kategoriích jsem se nedostal do kolínského Áčka, a tak jsem přestoupil do Kutné Hory. Od té doby tady působím. Bude mi čtyřicet let, takže to oněch dvacet let už opravdu bude.

V Kutné Hoře jste toho prožil opravdu hodně, na který zápas, nebo období vzpomínáte nejraději?

Nejvíce vzpomínám na období, kdy do Kutné Hory přišel trénovat Tomáš Topol. Hrála se tu krajská liga, stejně jako nyní, a my se dostali do finále. Hráli jsme ho proti Velkým Popovicím, se kterými nás shodou okolností čeká zápas nyní v sobotu.

Jak jste vnímal derby proti Čáslavi, kde nyní trénuje Tomáš Topol?

Do zápasu jsem kvůli problémům se zády nemohl zasáhnout, ale byl jsem alespoň na střídačce. Bylo to pro mě celkem příjemné, protože Tomáš byl v Kutné Hoře i mým spoluhráčem a bylo fajn se zase takto potkat.

Byl jste součástí Sršňů i v době, kdy na tom byl kutnohorský hokej hodně špatně, jak jste to tenkrát prožíval?

Z pozice hráče to pro nás bylo hodně těžké. Neviděli jsme úplně do toho, co se děje. Zda peníze jsou či nejsou a jak jsou rozdělovány. Kdyby nastaly nejčernější scénáře, tak bych se musel poohlédnout po nějakém jiném působišti. Vzhledem k tomu, že člověk hraje zadarmo, ve svém volném čase, tak si myslím, že se vždy něco najde. Nicméně si myslím, že i když je na tom klub hodně špatně, tak nezanikne, protože se dá postavit i z úplně nulových základů.

Od té dobry si Sršni vychovali vlastní generaci mladých hráčů, jak vidíte jejich perspektivu?

Určitě si myslím, že je tu šance, aby se tento tým dostal třeba i do druhé ligy. Určitě by se ale mužstvo muselo doplnit nějakými hráči, kteří mají s druhou ligou zkušenosti. Máme nyní hodně mladý kádr, ve kterém je spousta hráčů okolo dvaceti let, poté jsme tři kolem čtyřicet a chybí nám ročníky kolem třiceti let, které by měly být momentálně nejsilnější a tým táhly. Naši mladí kluci potřebují ještě trochu času na to, aby zesílili a nasbírali nějaké zkušenosti.

Jak náročné je pro vás propojit hokej s prací?

Co se času týče, tak je to u mě dobré a vše stíhám. Horší je to s fyzickou náročností, protože dělám zámečnické práce, kovovýrobu a přes den nosím těžké věci. Místo toho, abych přišel z práce a šel si odpočinou, tak se jdu dorazit na trénink. S postupujícím věkem je to velká dřina a už mám v hlavě také to, že s hokejem skončím. Nicméně chuť do hokeje pořád mám, takže skončím až ta nebude.

Nyní vás čeká utkání s Velkými Popovicemi, se kterými jste se dříve potkávali v krajské lize, jak na tyto zápasy vzpomínáte?

Jak jsem již zmínil, s Velkými Popovicemi jsme se někdy v roce 2006 nebo 2007 dostali až do finále krajské ligy. Je vidět, že tam dělají hokej dobře, protože se už delší dobu pohybují na špičce krajské ligy. Sobotní zápas s nimi nebude jednoduchý, protože v minulém kole se Velkým Popovicím podařilo porazit Černošice, které hrají velmi dobře. Budeme se ale snažit, abychom nějaké body získali. Věřím, že nás přijdou podpořit i diváci a vyburcují nás k lepšímu výkonu.