Byla úroveň turnaje srovnatelná s krajskou ligou?
To se špatně posuzuje. Upřímně si ale myslím, že byla úroveň lepší. Hrál se hokej ve vysokém tempu a jezdilo se nahoru dolu. Většina hráčů na tom byla technicky na hodně vysoké úrovni. Všichni hráči v týmech už spolu hrají poměrně dlouhou dobu, takže mají zažitý i určitý systém hry, který dodržují. Úroveň turnaje zvedali i domácí fanoušci, kteří vyprodávali halu na každý zápas svých svěřenců.
Jak jste si vedl z osobního hlediska?
To je otázka spíš pro trenéra než pro samotného hráče, ale myslím, že jsem turnaj zvládl bez větších problémů. Po začátku jsem byl takový opatrný, abych neudělal chybu. Po prvních střídáních jsem se oklepal a bylo to dobré. Celý turnaj jsem odehrál bez jediného vyloučení a ve statistikách plus mínus jsem byl v kladných číslech, což považuji za největší úspěch. V semifinále jsem vstřelil i gól, který nám ale v boji o zlatu nepomohl.
Berete třetí místo jako úspěch?
Třetí místo je určitě velký úspěch. Dost možná zatím největší v mém hokejovém životě. Už jen to, že jsem se do týmu dostal a mohl reprezentovat jak Univerzitu, tak Česko, protože jsme byly jediným týmem z naší země. Medaile už je jen hezká třešnička na dortu. Po turnaji jsem se ptal kluků z týmu, jak na tom byli předešlé roky a odpověděli, že někdy v minulých letech prý skončili také třetí, ale pouze ze čtyř týmů, takže letošní umístění je pro nás zatím to nejlepší.
Která soutěž měla největší zastoupení ve vašem týmu?
U nás v týmu měla asi největší zastoupení krajská liga. Většina si však prošla extraligovými juniorkami nebo druhou ligou. Teď už mají své kategorie na trénování, tak nemají čas na lepší soutěž, než právě krajskou ligu. Měli jsme tam kluky z druhé ligy z Příbrami, Letňan z minulých let, ze Švédské čtvrté nejvyšší soutěže a další. Se dvěma hráči jsem hrál v mládí na Lekov cupu v Plzni za tým Select Scorpions. Jinak hodně hráčů potkávám při zápasech za Kutnou Horu.
Nebylo pro vás složité bydlet v Rusku, kde panují velké rozdíly oproti Česku?
Bydlení bylo skvělé a bez problémů. Vedení hokejového týmu nám zajistilo pobyt v nejlepším hotelu ve městě, kde každý bydlel v jednolůžkovém pokoji, takže si každý mohl po zápase v době volna dělat, co chtěl. Naše vytížení bylo však takové, že jsme ani neměli moc času na trávení někde jinde než na hotelu nebo na zimním stadionu. Měli jsme pouze jeden den bez zápasu, ve kterém jsme se jeli podívat na vyhlídku ve městě Barnaul.
Máte v dohledné době v plánu podobnou událost?
Kolem konce října by měla začít EUHL, tedy Evropská univerzitní hokejová liga. Zde jsou nějaký výjezdy do zahraničí, ale už to není týdenní, jako v Rusku. Ještě však nevím, zda budu všechny výjezdy stíhat ze školních a klubových povinností. Nerad bych nechal tým v Kutné Hoře na ¨holičkách¨. Doufám však, že bude stejná událost i příští rok a budu se moci podívat zase do jiného města nebo země. Beru to jako životní zkušenost.