Reprezentantka Natálie Brichová hokej hraje i píská. Ráda by na olympiádu

Bylo to pro nás všechny zklamání. Naším cílem bylo poprat se o medaili. Myslím si, že i přes marodku jsme na to jako tým určitě měli, bohužel o našem osudu rozhodl kontroverzní gól.

Vy jste vedla družstvo jako kapitánka. Cítila jste velkou zodpovědnost?

Potěšilo mě, že jsem mohla vést tým těchto úžasných hráček a byla jsem ráda za partu, kterou jsme vytvořily, a za trenéry, kteří nás vedly. Holky mi se vším pomáhaly.

Jaké jsou vaše další sportovní i mimosportovní cíle?

Mým snem je podívat se na olympiádu. Ať už jako rozhodčí nebo hráč.

Souboj florbalistů o první flek byl šachovou partií. Rozhodly až nájezdy

Kromě toho, že hokej hrajete, jej také pískáte na úrovni Krajské ligy. Jak dlouho se už pískání věnujete a proč jste do toho šla?

K pískání mě přivedl spoluhráč a kvůli covidové pauze pískám teprve druhou sezonu. Pískání mě naplňuje a pomáhá mi i jako hráčce.

Na ledě se jako sudí pohybujete mezi rozvášněnými chlapy. Jak se k vám hráči chovají?

S hráči na ledě nemám problém. Horší je, když si mezi sebou snaží vyřizovat účty a já je musím od sebe rozdělit. To někdy taky nějakou ránu omylem schytám. Pak se mi omlouvají.

Narazila jste někdy na nějaké urážky od hráčů, trenérů nebo diváků?

Většinou s tím nebývá problém. Ale občas se nějaký zhrzený fanoušek týmu, kterému se nedaří, najde.

Obojživelník Ivo Procházka byl problémový hráč. Jako sudí vidí všechno jinak

Máte i nějaký cíl v rozhodcovské kariéře?

Chtěla bych se každým rokem zdokonalovat a posouvat dál.

Nyní máte tedy pohled na hokej z obou stran. Je pro vás těžší hrát nebo pískat?

Pro mě osobně je těžší pískat, jelikož vím, že mé špatné posouzení by mohlo ovlivnit celý zápas. Díky tomu mám větší pochopení pro rozhodčí a vím, že ne vždy mohou všechno vidět.