Jako první z týmů krajské ligy už mají na střeleckém kontě stovku. Hokejistům Černošic stačilo na takovou porci sedmnáct zápasů i zásluhou šesti kanadských bodů Romana Formánka (34) v duelu s Příbramí. Předsezonní posila z Jesenice se blýskla hattrickem a stejným počtem asistencí.

„Tolik bodů jsem v jednom utkání nikdy nezaznamenal,“ pochlubil se strůjce výsledku 9:1. Sám ovšem přičítal zásluhu za už několikáté drtivé vítězství spíše svému maskovanému spoluhráči, brankáři Martinu Frolíkovi. „V první třetině a na začátku druhé nás několikrát podržel. Solidně hrajícího soupeře zlomil třetí gól, který padl pro Příbram smolně z poloviny hřiště,“ přiblížil.

Za svou osobní statistikou pak vidí výkony svých spoluhráčů. „Až na pětiminutový výpadek na začátku druhé třetiny se utkání povedlo celému týmu. Padaly pěkné góly. Vyzdvihl bych hlavně Jakuba Hofmeistera, Marka Pulkraba a Ondru Staňka, kteří ze mě udělali v tomto utkání hokejistu.“

Pokořená stovka si pro autora jubilejní trefy pochopitelně říká o příspěvek do kabiny. „Kluci mi hned po utkání hlásili, že to mám spolu s hattrickem za dvě basy. Počítám, že ani komentář v Deníku mi bez povšimnutí také neprojde,“ rozesmál se starší z ex-jesenických bratrů, jejichž cesty se před aktuální sezonou rozešly.

Z BRATRŮ SOUPEŘI

O pět let mladší David zamířil po rozpuštění mužstva z Prahy-východ v rámci stejné soutěže ke Konopišti. Z útočných parťáků se tak rázem stali soupeři.

„Bráchu si vyhlédli už loni. Po několikaměsíčním přemlouvání a vzniklé situaci v HC Jesenice se rozhodl pro změnu a nakonec v Benešově zůstal. Pro mě byly Černošice po konci Jesenice první volbou. Bydlí tam rodiče manželky a za Černošice hraji přes léto in-line hokej. Šel jsem vlastně do známého prostředí,“ vrátil se Roman Formánek do doby, kdy se kariéry odchovanců českobudějovického hokeje opět rozdělily.

Konec jesenického týmu, v němž poprvé nastupovali bok po boku, oba pochopitelně mrzel. „Hokej je bohužel nákladný sport. Bez vlastního stadionu, podpory města a sponzorů je jeho financování dlouhodobě neudržitelné. Jesenice stála prakticky na dvou lidech. Po loňské nevydařené sezoně už neměli touhu a energii pokračovat a nenašel se nikdo nový, kdo by trávil každý víkend na zimáku a zajišťoval chod i po finanční stránce,“ vyjádřil se o bývalém působišti.

I přes nové hokejové adresy spolu Formánkovi nadále řeší, jak se komu daří, a navzájem si fandí. Možná s jedinou výjimkou. Tou byl vzájemný zápas. Začátkem prosince ho těsně vyhrály Černošice. „Za Jesenici jsme spolu hráli pět let, často v jedné lajně, takže nastoupit proti sobě bylo opravdu speciální,“ přiznal černošický Roman. „Jediná výhoda je možná ta, že si nás ostatní snad už nebudou plést,“ navázal. I když podle základního rozpisu soutěže šlo o jediný vzájemný duel, je možné, že na sebe oba celky ještě narazí v play-off. V sezoně totiž patří mezi tři zatím nejúspěšnější. „Pokud se nám i Benešovu podaří postoupit do druhého kola, pravděpodobně se potkáme,“ vyhlíží Roman Formánek další bratrovražedný souboj.

A jak se vlastně rodilý Jihočech ocitl v srdci Čech? „Na vysoké v Plzni, které jsem dal přednost před hokejem, jsem poznal svou manželku, která je z Prahy. Tak jsem tam už zůstal. Asi před šesti lety se do hlavního města přesunul i brácha,“ uzavřel.