Romane, na domácím ledě v Kutné Hoře vás čeká zápas proti Poděbradům. Co od utkání očekáváte?
Je to soupeř, se kterým bereme každé utkání jako takové malé derby. Zároveň se mezi sebou hodně známe, což zápasu přidává na náboji. Poděbrady jsou hodně bojovný tým a v zápasech nás silově většinou přetlačí. Nicméně my jsme mladí, rychlí a věřím, že je tentokrát porazíme a nezaváháme, jako v prvním vzájemném zápase u nich.

V Poděbradech jste prohráli 1:2, jaké to bylo ukání?
Nám se tam nedařilo už víceméně od rozbruslení. Byli jsme hodně nepřesní a skoro vůbec jsme si nepřihráli. V zápase jsme si sice vytvořili nějaké šance, ale nedokázali jsme je proměnit. Naopak jsme udělali dvě chyby, za které nás soupeř potrestal a dvakrát skóroval. My už poté nedokázali vyrovnat, natož zápas otočit.

Před vánoční přestávkou jste porazili poslední Kladno až v prodloužení. Měli jste mnoho šancí, ale nedařilo se vám v koncovce, pracovali jste na ní během herní pauzy?
Abych řekl pravdu, tak na zakončení se snažíme pracovat už delší dobu. Nicméně to pak vypadá, jako bychom měli nějaký blok a v zápase nám to tam moc nepadá. I když šance máme, tak v rozhodující fázi zaváháme a gól nedáme. Když se vrátím právě k duelu s PZ Kladno, tak soupeři celkem zachytal brankář a bohužel jsme my, první pětka, udělali dvě chyby a dostali jsme dva góly. Jeden byl po mém hloupém vyloučení a druhý poté, co jsme se špatně vrátili a nechali soupeře před brankou.



Příští víkend je na programu očekávané derby mezi Kutnou Horou a Čáslaví, ve kterém zavítáte na čáslavský zimní stadion. Věříte, že bude utkání podobné tomu, které jste doma vyhráli?
Na zápas v Čáslavi se hodně těším. Na tamním stadionu panuje vždy dobrá atmosféra. Lidé tam fandí, ale věřím, že se do Čáslavi pojede podívat i mnoho našich příznivců a pokusí se ty domácí překřičet. V Čáslavi se ale hraje vždy jinak, než u nás v Kutné Hoře. Přijde mi, že my máme širší hřiště. Hodně to bude o tom, jak nám zachytá brankář a jak my k zápasu přistoupíme, zda budeme dobře bránit a jak se nám bude dařit proměňovat šance.

Jak jste se vy osobně dostal k hokeji?
Jednou mě taťka vzal na rybník s tím, že chce, abych se naučil bruslit. První cestu přes rybník jsem prý probrečel, ale když jsem jel zpátky, tak jsem se to nějakým způsobem naučil, zvykl si a už jsem nechtěl slézt z ledu. Od té doby jsem byl rozhodnutý, že bych chtěl hokej zkusit. Celá rodina mě v tom podporovala a vzali mě v pěti, šesti letech do Kutné Hory, kde jsem začal hrát. Z přípravky jsem poté odešel do Kolína. Poté jsem se ale i kvůli škole rozhodl, že se vrátím do Kutné Hory a jsem rád, že jsem tak učinil.

V několika zápasech jste dostal důvěru trenéra jako kapitán týmu. Jaká to pro vás byla zodpovědnost, vést tým s céčkem na prsou?
Když chybí Lukáš Rudolfský a Jan Vaněk, tak to většinou odnesu já. (smích) Samozřejmě tam určitá zodpovědnost je a abych řekl pravdu, tak mě to možná i trochu blokuje. S céčkem se mi většinou moc nedaří. Snažím se vždy spoluhráče vyhecovat, aby se nám dařilo, ale poslední dobou to není celkově z mé strany ono, ale věřím, že to bude lepší.

Co považujete za svůj největší úspěch v kariéře?
Nejraději vzpomínám na to, když jsme byli v sedmé třídě na mistrovství republiky s Kolínem. Asi nejlepší pocit jsem měl, když jsem dal gól Spartě.

Jak jste trávil vánoční svátky?
Kromě tréninku jsem Vánoce proležel. Abych řekl pravdu, tak v poslední době toho na mě bylo trochu moc. Potřeboval jsem si odpočinou ať už kvůli práci, nebo hokeji. Užil jsem si tedy Vánoce tak, že jsem je proležel.

Dáváte si do nového roku nějaké předsevzetí?
Až skončí sezona, chtěl bych si chvíli odpočinou a poté se vrhnout do pořádné přípravy. Teď už kvůli práci a škole času moc není, ale až skončí sezona, tak se chci individuálně začít pečlivě připravovat.

Co byste popřál čtenářům a fanouškům do nového roku?
Určitě přeji všem hodně štěstí a pevné zdraví. Choďte nám fandit, protože my jsme vždy rádi, když vidíme kromě stálých fanoušků i příznivce nové. Hraje se nám poté úplně jinak.