Kdy jste zažil něco podobného naposledy?

V mém případě je to hodně dlouho (smích), asi pětadvacet let zpátky. Je ale příjemné zahrát si znovu venku.

Dnes už se jedná o velkou raritu, že?

Jako byste si šli zahrát na rybník, když zamrzne. V dnešní době jsou vytvořené podmínky defakto všude stejné. Takhle to vypadalo, když jsme se učili bruslit a začínali s hokejem. Pamatuji si třeba Neratovice nebo Litoměřice, kde byly otevřené stadiony, na kterých jsem hrál, takže mi to určitě není cizí.

Momentálně je to pro vás hlavně jediná možnost, jak trénovat…

Můžeme být rádi, že nám bylo alespoň tohle umožněno a můžeme se udržovat. Jsme v rozjeté sezoně, proto musíme být připraveni znovu do toho vlítnout. I kdyby to přišlo ze dne na den.

V posledních dnech se spekuluje, že by se profesionální soutěže mohly znovu rozběhnout. Co si o tom myslíte?

Vůbec nevím. Když vidíme chaos, který se děje nejen v našem státě, ale po celém světě, tak to asi bohužel neví nikdo.

Když se vrátíme k Dobříši, tak trénink pod širým nebem je v mnoha ohledech specifický. Co třeba říkáte na kvalitu ledu?

Každý se na to ptá… Je jasné, že venkovní kluziště nemůže být stejné úrovni jako v uzavřené hale. Jde o velký rozdíl, protože led musí být více zamražený. Tím pádem se více štěpí.

Sobotní trénink vám zároveň velmi ztěžovala ranní mlha. Jak tohle byla velká komplikace?

Dá se to brát jako zpestření tréninku, protože jde i o určitou formu zábavy. Hrajeme takové hledání se, poznávání se jeden druhého (smích). Jinak je to ale samozřejmě hodně nepříjemné a člověk musí být pořád ve střehu.

Jak bude vypadat váš následují program? Budete trénovat v Dobříši i nadále?

Uvidíme, dlouhodobý program nemáme. Vždy reagujeme na to, jaká je aktuální situace, co vlastně můžeme. Každý večer dostáváme zprávu, co nás čeká další den.