Ani letošní ročník výrazně nevybočoval od ročníků předcházejících. Slovy jednoho z organizátorů Pavla Brandejse je šablona festivalu již mnoho let stejná – pátek, sobota, workshopy, program pro děti a muzika až do večera.

A právě co do muziky je účast na Jamboree skutečným maratonem. Na pódiu se totiž stihne vystřídat v průměru dvacet pět kapel, z nichž drtivá většina představuje českou špičku svého žánru – od dřevního, ultratradičního bluegrassu až po modernější odnože.
„Samozřejmě nikdy nedorazí všichni. Festival není nafukovací, tak přijedou třeba napřesrok. Mezi kapelami je o účast velký zájem," konstatoval k české bluegrassové elitě Pavel Brandejs.

Bluegrassová velmoc
Není se čemu divit. Česká republika totiž patří k světovým bluegrassovým velmocím. Minimálně v počtu kapel na hlavu. Podle Brandejse má Bluegrassová asociace České republiky ve své databázi zaevidováno asi dvě stě aktivně hrajících kapel. A to není málo.

„České kapely jsou v evropském a světovém měřítku ojediněle dobré. V Evropě patříme jednoznačně k naprosté špičce. V každé zemi jsou třeba jedna, dvě dobré kapely, ale my jich máme třeba dvacet," poznamenal organizátor a dramaturg festivalu s tím, že obliba této hudby pramení z tradic trampingu i z bluegrassového a folkového boomu v polovině osmdesátých let. Tehdy na Banjo Jamboree, které se ještě konalo v místě svého vzniku v Kopidlně na Jičínsku, jezdilo i pět tisíc lidí.

Do Vodrant sice nepřijely tisíce lidí, ale místo k sezení byste v hledišti hledali jen obtížně. A kdo by hledal záplavu kovbojských klobouků, mýlil by se ještě víc. Bluegrass je totiž podle Pavla Brandejse hlavně o lásce k hudbě, nikoliv o životním stylu.

Rozhovor s Pavlem Brandejsem naleznete v úterním vydání Kutnohorského deníku.