Není to ale jediný rys, který spojuje obě divadla. Stejně jako pražské, zachvátil, byť o několik let později, i to čáslavské rozsáhlý požár. V Čáslavi k němu z dosud nezjištěných příčin došlo v roce 1923. „Z počátku to vypadalo, že se plameny podaří uhasit, pak ale došla voda a oheň se rozšířil pod plechovou střechu, kde začal ničit trámoví celé budovy,“ uvádí se v historickém popisu na internetových stránkách Dusíkova divadla a dále se tam píše: „Po půlnoci, kdy už bylo zřejmé, že se oheň nepodaří zastavit, vydali se ochotníci s Josefem Skřivánkem a vojáky z čáslavské posádky do útrob hořícího divadla, aby alespoň ze šaten zachránili, co se dá. V jednu hodinu ránu se zřítila střecha do divadelního sálu a začalo hořet celé hlediště a provaziště, bylo zničeno veškeré elektrické zařízení, foyer i vybavení divadla.“ Z kulturního stánku tak zbyly jen čtyři holé stěny.

Nejen události kolem požáru a následné zásadní rekonstrukce budovy divadla byly předmětem odborných přednášek v rámci oslav 140 let divadla. Se svým příspěvkem zde vystoupili architekti, historici i divadelníci.