Poděbradsko – pardubická skupina říkající si eNDee se dostala na pódium dle vylosování z těch soutěžních až jako poslední, v tu chvíli jí ale na velkoplošné obrazovce zobrazující aktuální bodový stav, svítil takový počet obdržených hlasů, že už bylo jasné její vítězství.

Jediná kapela toho dne se zpěvačkou a houslemi, kontrabasem a akustickou kytarou v nástrojovém obsazení získala nakonec pět set sedmdesát šest hlasů, druzí metaloví kutnohorští Torrax, kteří předvedli perfektní, nadupaný a tvrdý hudební set, dostali od fanoušků tři sta sedmdesát hlasů, na třetí místo vyneslo sto devět textovek rovněž tvrdší hudbu vyznávající a v dávných legendách textově si libující Vanaheim z Chlumce nad Cidlinou.

Kolínská bigbítová trojice nazvaná Nose obdržela osmdesát osm hlasů a jen jedenadvacet fanoušků zaujal underground se saxofonem a zpívajícím básníkem a novinářem poděbradské Oliverovy dálky. Celkem hlasovalo téměř dvanáct set hudebních příznivců.

„Samozřejmě, že jsme si udělali obrovské promo na všech možných sítích, rozdávali jsme naše cédéčka, zapojili rodiny. Z vítězství máme ohromnou radost, zastihlo nás v situaci, kdy sháníme peníze na natočení pěti písničkové desky ve studiu v Českých Budějovicích a tahle výhra nám v tom hodně pomohla,“ shrnul za šťastnou kapelu bubeník Jiří Zadina.

Šek na padesát tisíc korun rozesmáté kapele předával prezident automobilky TPCA Koreatsu Aoki a jeho zástupce Alejandro Gonzalez, za město Kolín pak starosta Michael Kašpar, který si s celou rodinou festivalovou atmosféru užíval již od jeho začátku po poledni, a místostarostka Iveta Mikšíková. Společně předali i symbolický šek postiženému Adamovi určený na jeho reprezentaci v paralympijském sportu boccia, tiskový mluvčí automobilky Tomáš Paroubek pak přidal ještě poukaz na čtrnáctidenní zapůjčení vozu Toyota Proace.

Nebyly to jediné finance, které se během festivalu rozdaly, prezident s viceprezidentem předali ještě šeky postiženému Ondráškovi na speciální polohovací lůžko, Mateuszovi na speciální počítač pro autisty a Jaroslavovi na elektrický invalidní vozík. Tyto šeky nebyly v tu chvíli kryté, finance na ně poputují ze stokorunového vstupného na festival a z prodeje triček a dalších reklamních předmětů, což v tu chvíli ještě nebylo spočítáno a uzavřeno.

Festival tradičně nenabízel jen soutěž amatérských kapel, ale i koncerty již zavedených umělců. Tři čtvrtě hodiny po poledni jej tak zahájila kapela The Tap Tap složená z hendikepovaných mladých lidí a pod dirigentskou a kapelnickou taktovkou Šimona Ornesta už do popoledního rozžhaveného amfiteátru přilákala množství příznivců, kteří jejich chytlavým písničkám vytvořili perfektní atmosféru.

Sarkastickým vtipem a mnoha hity pobavil písničkář Pokáč, jeho kolega Pavel Callta dorazil z celou kapelou a rozezpíval i děti školou a v některých případech i školkou povinných, čáslavská parta Big S roztančila areál svým skáčkem, zvukovou zkoušku absolvovala v montérkách dělníků z automobilky, aby pak odhalila červenočerné kostýmy a předvedla, jaký pokrok udělala od loňského vůbec prvního a hned vítězného vystoupení.

Závěr pak patřil kapele Wohnout, která zaplněnému amfiteátru rozdala písničky napříč svým dnes už letitým repertoárem, komu se po jejich před půlnocí končícím koncertu ještě nechtělo domů, mohl se zastavit na diskotéce. Především na děti ale ten den čekalo v areálu ostrova i mnoho dalších atrakcí počínaje kadeřnictvím či malováním na obličej přes možnost vyrobení vlastní placky až po zhmotnění snu či odnesení fotografie na památku. Předposlední červencovou sobotu si tak na kolínském Kmochově ostrově přišel na své každý.