Jak dlouho hraje kapela Emoce a jaký styl produkujete?


Kapela Emoce vznikla v lednu 2005. Počátky byly spíše takové syrovější. Hrajeme grunge, momentálně máme asi nejblíže k přívlastkům noise, psychedelic a jim podobné.


Proč se jmenujete Emoce a jak vás tento název napadl?
V té době jsme hodně ulétávali na albu Krása Nesmírná od Vypsané fixy. V jedné z pasáží zazní dosti naléhavě: „Kde sou ty skryté emoce?!“ Fixa samozřejmě v té době ještě netušila, že se schovávají v malém městečku pod Železnými horami.


Co pro vás znamenal úspěch obsadit druhé místo v soutěži Naděje beatu?


Stát se stříbrnou nadějí věhlasného radia, které podporuje rockovou muziku, je přece úžasná záležitost.


Čekali jste takový úspěch?


Český hudební trh je pohlcen masou teeneagerovských kapel, z nichž každá druhá zní nebo vypadá jako Blink 182, Tokio Hotel a podobně. Nemáme proti ním nic, chci tím jen vysvětlit, že muzika, kterou produkujeme, se neveze na vlně módního diktátu a úspěch podobného ražení je pro nás vždy překvapivý, o to více sladký.


Jaký byl rozhovor na rádiu 5. února?


Vítězné kapely se musely všechny vejít do jednoho hodinového vysílání, takže byl vcelku krátký. To nic nemění na tom, že odpovídat na otázky pokládané Danem Kohoutem a Michalem Ambrožem, který je frontmanem Hudby Praha a Jasné páky, je fajn. Do éteru zazněly i dvě naše písně, lepší prezentaci si neumím představit.


Je to váš první větší úspěch?


Kdepak, úspěchů bylo samozřejmě už víc. Ty nejkrásnější jsou stejně vydařené koncerty. Pokud je dobrý zvuk a lidi vystoupení baví, dojde k nepopsatelnému zvláštnímu spojení, a to je nad všechny výhry v soutěžích.


Máte svoje vlastní CD?


Máme na kontě dvě dema. To první, čtyřpísňové, prezentuje Emoce v dobách syrovějších začátků. Přesto se nám už na první pokus podařilo stvořit obrovský hit Sestřička, který budeme hrát asi navždy.  Druhé v pořadí je album Divně v hlavě z roku 2007. Bylo nahráno již v obměněné sestavě. Obsahuje osm, spíše klidnějších, kousků. Za zmínku jistě stojí i dva videoklipy, a to k písním Sestřička a Balada o smutný holce. Obzvláště balada nám dost pomáhá, ať už v audio nebo video podobě.


Jaký styl je vám nejbližší?


Tak těch stylů je hrozně moc. Troufám si říct, že od CD Divně v hlavě se naše tvorba o dost zlepšila, nebojíme se experimentovat s elektronikou atd. Novou desku bychom chtěli vyprodukovat již se vším všudy, bohužel je všechno otázkou peněz. Naším největším přáním je smlouva s nějakou dobrou vydavatelskou firmou. Pokud se tohle jednou opravdu povede, budeme z recenzí jistě chytřejší, jaký že to styl je nám vlastně nejbližší.