Pestrá malá scéna naproti altánku

Ve své čtrnáctileté historii měl festival různé přívlastky, od Natruc všem rodičům, kteří zapomínají na své děti přes Natruc ospalým lidem až po Natruc ruské okupaci, to když den festivalu vyšel přímo na 21. srpen.

V posledních letech pořadatelé, kterými jsou nyní sdružení Barry & spol. a agentura Wink, od těchto přívlastků ustoupili, ale společným jmenovatelem posledních ročníků by mělo být Natruc dešti a špatnému počasí.

Je to až k vzteku, když po celotýdenních tropických teplotách se sobotní ráno probudí do teplot zhruba o patnáct stupňů nižších.

To by ještě tak nevadilo a když v pravé poledne Adéla Korejtková a kapela The Clients na TV Óčko Stage, umístěné u altánku, zahájily festival, vál ještě celkem příjemný vánek a natěšení fanoušci se scházeli v areálu.

Na této menší scéně se v programu střídaly žánrově pestré kapely a to jak od těch začínajících, tak po již zavedené matadory.

Metal zde předvedla formace Psychoradio, hard core téměř domácí Bu – Fu, kteří odjížděli na další festival do Týnce nad Labem, fanoušky s číry a děravými punčocháči rozpogovali Punk Floid, klasický bigbít předvedla Bára Zemanová se svým Bandem, zajímavou hudbu s piánem pak Sunflower Karavan, do tvrdších vod zabrousili opět Atari Terror, muziku s houslemi a obří balalajkou předvedli němečtí Cosmonautix, šťastnou ruku měli pořadatelé při volbě slovenské kapely Smola a Hrušky, která nahradila The First, jenž zrušili turné.

Slováci roztančili fanoušky sympatickým ska punkem, závěr pak patřil tuzemským zástupcům nu metalu Cocotte Minute a opět slovenské kapele BrainScan.


Hlavní hvězdou Müller a hrdinní fanoušci

Hlavní hvězdy festivalu bavily na velkém pódiu v amfiteátru. Dvacet minut po poledni zde program zahájila kytarovka z Havířova říkající si Porcelaine People, prvních pár fanoušků pod pódium přilákali hradečtí Enter, slušný fanouškovský kotel se pak vytvořil na již zavedené broumovské Imodium.
Písničkář Xindl X z důvodů nemoci šlach na ruce jede letošní léto jen jako zpěvák, bez kytary, zato za doprovodu regulérní kapely, v níž klávesista střídá i banjo a Xindlovy písničky tak dostaly aranží zajímavou barvu a zvuk.

Především fanynkami zbožňovaní UDG už hráli v dešti a nakažlivé skáčko s chytlavými texty v podání kapely Sto zvířat roztančilo areál prudkému a studenému dešti navzdory, stejně tak se juchalo na stále populárnější Mandrage s rádiovým hitem Hledá se žena. „Annu K. jsme viděli před týdnem, Mandrage oželíme a půjdeme se domů usušit a převléknout a dorazíme až na Richarda,“ uvažovali jedni ze starších a především domácích návštěvníků.

Ostatní se schovávali pod deštníky, pláštěnky, stromy a nebo coby chvilkový azyl využili občerstvení v u lávky zakotvené lodi. Anna K. má už léta špičkovou kapelu a stejný repertoár, který však vždycky fanoušky dostane, tady jej frontmanka ještě oživovala kontaktem se zmoklými prvními řadami. „Před fanoušky všichni smekáme, byli fakt úžasní, v takovém počasí nejen zůstali, ale i vytvořili fantastickou atmosféru. Na tom jsme se shodli nejen my, pořadatelé, ale i účinkující, kteří říkali, ať jim hlavně poděkujeme,“ vzdal hold promoklým přítomným Martin Řehoř.

Uprostřed setu hlavní hvězdy festivalu, Richarda Müllera, konečně pršet přestalo, takže se zmrzlé a mokré publikum mohlo rozehřát nejen procházkou všemi slovenskými i českými hity zpěváka, ale i výkonem špičkové kapely, v níž hrál prim saxofonista a klarinetista Michal Žáček, kterého kolínské publikum nedávno obdivovalo v kapele Vlasty Redla.

Tady se i Richard Müller občas posadil do barové stoličky a sledoval sólové výkony svých muzikantů, na něž se na boku jeviště odvazovala Anna K. tančící s dcerou rockera Roberta Kodyma, sledujícího to v jeho typickém klobouku. „Jsem rád, že ji vidím takhle tancující a že vše dobře dopadlo,“ narazil Müller z pódia na překonanou chorobu zpěvačky.


Rybičky 48 a další lákadla

I po půlnoci zkřehlí fanoušci zůstali ještě na pop punkové kutnohorské Rybičky 48, které se jim odměnily zbrusu novou choreografií s místním Tanečním klubem Kocour Modroočko i svými největšími hity.

V areálu byla umístěna výstava fotografií Roberta Rambouska mapující hipoterapii v Dětském domově se školou v Býchorech, kam putoval část výtěžku z festivalu i peníze za prodávané perníkové koně, malovaly se plakáty i vzkazy festivalu, ale nad vším nakonec udělal svoji rychlou a vytrvalou tečku déšť.

Zdeněk Hejduk