A proč vlastně plukovník zavítal do Čáslavi? Důvodem byla výstava obrazů jeho syna Víta Šneberga. A především portrét plukovníkova tatínka, tedy malířova dědečka. Vít Šneberg namaloval obraz svého dědečka ve vojenské uniformě podle černobílé fotografie. Informace o barvách tehdejších uniforem a jejich doplňků zjišťoval z historických pramenů.

Emil Šneberg se narodil 8. září 1931. V době války byl vlastně ještě dítě. Jeho zážitky ale rozhodně dětské nebyly. Jeho otec narukoval v roce 1914 do rakousko-uherské armády a ihned byl poslán do letecké školy. Po výcviku byl jako stíhací pilot během války třikrát sestřelen. Po jednom pádu byl dokonce vážně raněn a popálen.

Z vernisáže výstavy obrazů malíře Víta Šneberga pod Novou scénou Dusíkova divadla v Čáslavi.
FOTO: Čáslavský malíř Vít Šneberg při výstavě obrazů přišel s řadou překvapení

Není divu, že se páni Šnebergové zapojili i do Pražského povstání na konci druhé světové války. Po otcově boku se Emil spolu s dalším sourozencem aktivně účastnil odbojových akcí a také posledních bojů s Němci, kteří se skrývali v údolí Divoké Šárky. Husarským kouskem bylo odminování letiště, při kterém mimo jiné deaktivovali časovanou bombu a zabánili tak velkým ztrátám na lidských životech a materiálním škodám.

Po válce vystudoval Emil Šneberg reálné gymnázium a přihlásil se do armády. Po absolvování Vojenské letecké akademie v Hradci Králové byl přidělen jako pilot k 15. stíhacímu sboru v Praze. Poté působil v Bratislavě a po ukončení aktivní kariéry se stal náčelníkem štábu letecké armády v Praze. Dodnes o jeho rady stojí na vojenském letišti v Praze-Kbelích.

Je aktivním členem Československého svazu bojovníků za svobodu, kde působí jako místopředseda. Věnuje se přednáškové činnosti, zejména pro školní mládež. V Petschkově paláci, kde byla za druhé světové války hlavní úřadovna Gestapa, pořádá prohlídky.

Z prohlídky synagogy v Čáslavi potomky generála Františka Moravce.
OBRAZEM: Potomci generála Františka Moravce navštívili čáslavskou synagogu

Při loňském ceremoniálu ve Vladislavském sále způsobil při přebírání medaile z rukou prezidenta úsměvnou situaci. Rázným, hodně rázným gestem, odmítl nabízenou pomoc vojáků Hradní stráže při chůzi po schodech a vitální chůzí si pro medaili téměř doběhl.

Setkání čtyř generací Šnebergovy rodiny v Čáslavi bylo dojemné. Ten nejstarší, hrdina první a druhé světové války, shlížel z obrazu na svého, více než devadesátiletého syna. A také na vnuka Víta a pravnoučka Tomáška.