Stále je na vás, čtenářích, abyste do boje o celkové vítězství nominovali i své oblíbence. Hledáme nejoblíbenější interprety v kategoriích Zpěvák, Zpěvačka, Skupina, Talent do 18 let, Dýdžej a Počin roku.

Do Síně slávy budou uvedeny osobnosti, které se zasloužily o rozvoj a popularitu muziky v regionu. Do pondělí 25. října budeme čekat na vaše tipy. Posílejte je na e–mail: redakce.kutnohorsky@denik.cz, případně volejte na 327 511 328.

Zasílejte název kapely, jméno a telefonický kontakt na vedoucího skupiny. Podmínkou zařazení skupiny do ankety je bydliště minimálně dvou členů skupiny na Kutnohorsku. Do kategorií Zpěvák, Zpěvačka a Talent budou zařazeni ti interpreti, kteří mají bydliště v regionu. Nemusí však působit ve skupině, která má minimálně dva „okresní“ členy.

Nominovat můžete také prostřednictvím diskuzního příspěvku pod tímto článkem.

Do jednotlivých kategorií budeme zařazovat interprety všech hudebních žánrů bez rozdílu.

Od 1. listopadu začneme tisknout v Kutnohorském deníku hlasovací kupon. Současně startuje hlasování na internetové adrese: www.kutnohorsky.denik.cz.

Hlasování bude ukončeno 1. prosince 2010 a pak přijde na řadu vyhlášení výsledků.

Kde se vzal Otík? Tak, najednou tu byl

Proč Otík? Je to zkratka? Je to nějaká příhoda? Nebo snad starodávný hudební nástroj? A já všem vysvětloval tenhle příběh. Teď ho píšu i vám. Jmenuje se: Zrod jednoho Otíka.

Před čtyřmi lety jsem seděl se svým kamarádem Honzou Šťastným v jedné mladoboleslavské hospodě. Pili jsme páté pivo a u něho jsme se domluvili, že uspořádáme na Mladoboleslavsku hudební anketu. Vždyť všude kolem nás jsou mraky muzikantů a mraky jejich fanoušků. Všichni si to zaslouží. A nás muzika baví.

Pak jsme se sešli u piva ještě několikrát, vždy tak po měsíci, a když začalo listí padat, zase u pátého piva, jsme se domluvili na pravidlech. Chyběla maličkost: název ankety. Slavík a Skřivánek tu jsou. Představa, jak si rocker jde pro cenu nazvanou Píšťalka, Akord, Nota nebo snad Kosáček či Vrabčák mne připadala šílená. Hodně šílená. Pořád jsem opakoval, že to musí být něco, co jinde nemají. Něco jiného. Ale co?!

Jak jsem si tak čmáral v poznámkách, udělal jsem tam kolečko a do něho jsem plácnul obličejík – dvě očíčka a nosánek. Oto, říkám Honzovi. Anketa se bude jmenovat Oto. Kámoš na mne zakoulel očima, ťukl si na čelo a udělal takovou grimasu, jako právě vy teď. A už jsme se více o Otovi nebavili. Honzo se na tohle téma nechtěl už bavit.

Za týden jsme se sešli zase. Už ve dveřích restaurace na mne halekal: „Oto se to nemůže jmenovat. Nějaká anketa se takhle jmenuje v Německu,“ naznačil, že mu Oto k srdci tak nějak přirostl. Jenže já okamžitě a bez přemýšlení vyhrkl: „Když ne Oto, tak Otík. Snad to Němcům nebude vadit,“ ještě jsem dodal.

Nějaký čas – dvě rundy – jsme si na Otíka zvykali. Když přišel mezi nás kámoš zpěvák, chvíli nechápal, ale po chvíli jsme si všichni Otíka zamilovali. Naše miminko. Tak se narodil Otík. A já tvrdím, že kdo z hudebníků nemá Otíka, jakoby nebyl. I když, zase až tak přísné to snad nebude…

Jiří Macek, šéfredaktor Deník - divize střední Čechy