První koncertní den bude tradičně patřit Preludiu v kapli Božího těla. Posluchači se od 21 hodin mohou těšit na společný koncert violoncellisty Jiřího Bárty a harfistky Jany Bouškové, jejíž jméno je na poli klasické hudby opravdu znělé.

Zazní skladby od Antonína Dvořáka, Josefa Suka či Jana Ladislava Dusíka, čáslavského rodáka, který patřil k prvním klavírním virtuózům nového, romantického typu. Není bez zajímavosti, že jeho spojení s harfou je přímo osudové: na harfu hrály jeho matka, manželka a později i dcera.

Rozhovor s Janou Bouškovou

Jak se těšíte do Kutné Hory? Už jste ji někdy navštívila?
Těším se nesmírně. Na festivalu Kutná Hora, který založil úžasný violoncellista Jiří Bárta, jsem již párkrát účinkovala a vždy to byly nádherné zážitky, nejen umělecké, ale i lidské. Kdybych si mohla vybrat, tak bych se klidně i v Kutné Hoře chtěla narodit. Je to nádherné město s historií a teď, díky festivalu, i silným hudebním zázemím.

Harfa je krásný a elegantní nástroj. Kdo vás k němu přivedl?
Dá se říct, že jsem se s harfou v ruce narodila, protože mě k ní přivedla moje maminka, sama slavná harfistka, Libuše Váchalová. Štěstím bylo, že mě nikdy nemusela do ničeho nutit a svůj vztah jsem k tomuto královskému hudebnímu nástroji našla úplně nenásilně a přirozeně. A v současné době je opravdu o harfu velký zájem, mnoho dětí by se chtělo na ni učit hrát. A pokud tomu přispívá i můj program v České filharmonii, kde mám i speciální, velmi vyhledávaný, vzdělávací pořad Hravá harfa, na který mohou přijít i děti od tří let, pak mě to hřeje u srdce o to víc.

Mezinárodní hudební festival budete zahajovat Dusíkovými, Dvořákovými a Sukovými skladbami. Která z nich je vašemu srdci nejbližší, dá-li se to tak říci?
Všichni autoři patří na skladatelský Olymp, nejen náš, ale i ve světovém měřítku….Jan Ladislav Dusík, sám uznávaný klavírní virtuóz, komponoval pro harfu jako pro nástroj, který mu byl velmi blízký, protože jeho matka i manželka byly harfistkami. Jeho skladby mě provázely také od útlého dětství, protože je hrála i moje maminka. Skladby Dvořáka a Suka v podání pro harfu, jsou v našem repertoáru novinkami. Ani jeden z těchto autorů bohužel sólové, ani komorní harfě nevěnoval pozornost a žádné nenapsal. Jelikož já ale tuto hudbu miluji, rozhodla jsem se harfový repertoár o jejich skladby rozšířit a upravit z klavírního originálu pro harfu. Dle klavíristů, kteří mé podání již na koncertech slyšeli, prý skladby zní na harfu tak dobře, že by nevěřili, že to není původní záměr. Jsem ráda, že mohu tato díla našich velkých mistrů představit i kutnohorskému publiku.

Světoznámá profesorka harfy z USA Susan McDonald Vás označila za talent století. Co pro vás takové vyjádření znamená?
Když jsem četla slova, kterými mě ohodnotila nejuznávanější americké profesorky harfy, byla jsem nesmírně poctěna. Prohlásila to po mém vítězství v Mezinárodní harfové soutěži v USA. Zároveň ale na mě uvalila milou tíhu odpovědnosti vždy tomuto přívlastku dostát maximálně kvalitním výkonem.

Mezinárodní hudební festival Kutná Hora 2020.Zdroj: www.mfkh.cz

Co pro vás znamená úspěch?
Úspěch by neměl být zadarmo. Pro mě to znamená vyústění obrovské práce, kterou konkrétně já do svého profese dala, nesčetně hodin cvičení na nástroj od dětství a touha po zviditelnění harfy jako sólového nástroje. Může se to i vyjádřit slovy, že s mojí prací je spojená touha po poznání vyšších sfér, kultivovanosti a ušlechtilosti lidské bytosti a předávání toho nejlepšího, a lidsky nejhodnotnějšího, mým posluchačům. To vše nám dává dokonalé ovládnutí královského nástroje, jakým harfa je. Úspěch by určitě neměl lidsky nikoho změnit. Já úspěch přijímám stále s velkou pokorou.

Na co se v životě aktuálně těšíte?
Těším se z každé chvíle svého života. Každý den přináší něco nového, něco obohacujícího. Jsem vychována tak, abych žádný den nepromarnila, a tak si vždy najdu mnoho aktivit, které mě naplňují. Harfa je přesto stále mojí největší denní náplní, která je spojená s přípravou na koncerty a studiem nových děl. Samozřejmě se nemůžu dočkat opětovného setkání s živým publikem – tváří v tvář a pokud možno bez roušek. Těším se do Kutné Hory, na spolupráci s Jiřím Bártou, v září pak na koncert v rámci Dvořákovy Prahy, kde vystoupím jako sólistka s orchestrem a pak na festivaly na Slovensku a na Klášterních slavnostech na Moravě, kde mám sólové recitály. Natáčím v těchto dnech také své nové CD z vlastních úprav skladeb Dvořáka, Suka, ale také Smetany, které by mělo vyjít u Supraphonu v příštím roce. Aktuálně mi ale přináší radost krásné letní období, které mám nejraději, protože si mohu užívat přírody a klidu v domečku u Berounky. Brzy bohužel přijde už podzim, ale výjimečně se na něj těším letos také: oslavím totiž i své první kulatiny a přitom si to vůbec nepřipouštím, ani se tak necítím. Hrdě se proto k tomuto výročí hlásím. Hudba (nebo možná harfa) mi asi pomáhá vnímat život pozitivně, omlazuje duši a tak neúprosný běh času vnímám stále jako by byl můj život teprve celý přede mnou.