V dnešní době vede soubor, který se svými divadelními inscenacemi jezdí na vystoupení nejen po Kutnohorsku, ale dobře je znají také na Vysočině a v dalších krajích. Co všechno vedení divadelního souboru obnáší a jaké byly jeho divadelní začátky?

Pamatujete si, kdy jste se vlastně prvně začal zajímat
o divadlo a jaký zážitek ve vás tenhle zájem podnítil?

Přátelé divadelníci říkají, že můj paměťový kvocient je 0,03, a tak když už si něco pamatuji, může to být považováno za úspěch (smích). Ovšem na tohle si pamatuji. Byl jsem třináctiletý student ledečského gymnázia. Z neznámého důvodu se na mě obrátil Tomáš Zdechovský, kterému v té době bylo sedmnáct, a přizval mě k prvnímu divadlu. Jednalo se o dost těžkou hru z válečného období, která se nikdy nedokončila, ale při zkoušení se užilo tolik legrace, že právě tohle rozhodlo o mém novém koníčku. Byla to má první role čistokrevného záporáka.

Jaké jsou vaše zážitky z dětství ohledně divadla? Jezdil jste pravidelně třeba na základní škole na představení?

Základních škol jsem si v dětství prošel několik a určitě jsme jezdili. Ale první divadelní výlet byl s rodiči. Byla to Dvořákova Rusalka 
v Národním divadle. Nerozuměl jsem ani slovu, herci byli děsně daleko a byla děsná otrava sedět tak dlouho (smích). Pravidelné návštěvy přišly až s přechodem na gymnázium. Dodnes by mě zajímalo, podle čeho ta představení vybírali.

Na jaké zhlédnuté divadelní představení nejraději vzpomínáte a co vás na něm tak uchvátilo?

Nejraději? Skvělých představení jsem viděl desítky. Ale kdybych měl vybrat jedno, byl by to Sen noci svatojánské od Vosto5. Viděli jsme to v jedné vesničce kousek od Poděbrad. Představitel Lysandra si pár dní před hraním zlomil nohu, a tak nemohl na jeviště. Improvizovaně přešli při jeho scénách do loutkové formy divadla 
a hráli s tím, co bylo zrovna po ruce, zatímco Lysandr seděl na vozíku vedle forbíny.

Nyní jste vedoucí vašeho divadelního souboru Mimochodem. Co všechno tahle vaše role pro představu ostatních zahrnuje? O co vše se staráte?

Co všechno? Všechno (smích). Kolem amatérského divadla je ohromná spousta práce v pozadí, kterou si běžný divák ani neuvědomí. Je to v podstatě manažerská pozice, která obnáší řízení lidských zdrojů, obstarávání dotací, hledání nových her, navazování a udržování spousty kontaktů, řešení autorských práv, smluv s pořadateli, správu webu a další. Naštěstí o většinu prací se dělím s jednotlivými členy divadla. Radek Vaněček dělá účetnictví, Filip Ženíšek má na starosti média, Markéta Sýsová kostýmy. I tak je toho ale dost na takový koníček.

Divadelní soubor Mimochodem vystupuje se svými inscenacemi nejen na Kutnohorsku, ale i Vysočině

Ostatní členové souboru vám říkají „předsedo". Jak jste přišel ke své přezdívce?

Začalo to na některém z divadelních zájezdů. Přijeli jsme do opravdu plně vybaveného sálu a Denisa Budilová spontánně začala citovat komedii Slunce, seno, erotika: „Předsedóóó, oni mají záchody! Předsedóóó, oni mají bazén! Předsedóóó…" A už mi to zůstalo.

Někdy atmosféra mezi herci zhoustne

Jak funguje spolupráce s ostatními členy souboru? Probíhá dohoda v poklidu, nebo tu a tam třeba je trochu dusná atmosféra?

Tu a tam není dusná atmosféra. Ale ne, dělám si legraci. Jsme především banda přátel, takže většinou si vycházíme vstříc. Ovšem někdy to není jednoduché. Jako předseda mám za úspěch akcí hlavní zodpovědnost, zatímco herci jsou spíš bohémové, kteří si především užívají hraní a tak. Zvláště pár hodin před hraním musím občas houknout a je to na ostří nože. Jakmile ale představení připravíme, všichni se uvolní, navzájem se omluvíme 
a jde se na věc.

Chcete sehrát představení: co vše musíte vzít v potaz, promyslet, než začnete s nacvičováním?

Už při čtení scénáře uvažujeme nad tím, jestli je v našich podmínkách reálné hru předvést ve formě, v jaké si ji představujeme při čtení. Jak bude náročná na kulisy, rekvizity, kostýmy, prostor, jestli se s ní budeme moci jezdit a podobně. Jaké je složení postav – jsme zvláštní soubor tím, že u nás převažují muži v poměru přibližně čtyři ku jedné. Téměř všechna ostatní divadla to mají opačně. Hra také musí zaujmout všechny herce, kteří v ní mají hrát, což ne vždy vyjde. Zároveň už před nacvičováním je třeba začít řešit autorská práva. Někdy se totiž stane, že některé divadlo má výhradní práva pro danou zemi. Ale to je hodně vzácné.

Kde nejčastěji čerpáte inspiraci? Lákají vás spíš současné hry, nebo tíhnete i ke klasice? Jak byste váš styl nazval?

Zdrojů inspirace je několik. Pátráme v historii, co kdo kde viděl a co se mu líbilo, procházíme stovky synopsí na specializovaných serverech, z nich vybíráme ty, které zaujmou a ke kterým si objednáváme kompletní scénář, tvoříme vlastní pohádky, převádíme pověsti na divadelní prkna, necháváme si doporučit od přátel, co by od nás rádi viděli. A k tomu plníme sny jednotlivých divadelníků. To byl třeba případ Balady pro banditu, kterou připravila Petra Ochová. Zajímají nás spíše modernější kousky, které jsou nám bližší. Ovšem část divadelníků má raději Shakespeara pro jeho nádherný jazyk a možnost využití romantických exteriérů ledečského hradu.

S jakými dalšími divadelními soubory často spolupracujete 
a třeba se i vzájemně pravidelně navštěvujete a podporujete?

Během několika posledních let jsme navázali přátelství a blízkou spolupráci 
s mnoha soubory. Ale zmínil bych třeba divadelní soubor Klicperu z Chlumce nad Cidlinou, který u nás byl s Charleyovou tetou a zaznamenal obrovský úspěch. K nim jedeme příští sobotu my s naším Blbcem k večeři. To je hodně příjemné, mají skvělé zázemí a bereme je jako jeden z nejlepších čistě amatérských souborů, co známe. Za zmínku stojí i kutnohorský Tyl, kouřimský Mrsťa Prsťa, a spousta dalších.

Jak jste vůbec přišli na pojmenování vašeho souboru „Mimochodem"? Kdo tento název navrhl?

Náš spolek má delší historii, než od roku 2005, kdy bylo založeno Mimochodem. Začínali jsme už na gymnáziu jako Činoherní skupina gymnázia Ledeč, po jeho opuštění jsme přešli pod dům dětí a mládeže a až poté zakládali vlastní sdružení. Nevíme, kdo z nás navrhl Mimochodem, pravdou ale je, že padla spousta různých návrhů, které si vždy našly své příznivce i odpůrce. A pak to padlo. „Sešli jsme se tady mimochodem, abychom se bavili!" No a název byl na světě. Není to sice přesné, ale tak nějak si to pamatuji.

Divadelní soubor Mimochodem vystupuje se svými inscenacemi nejen na Kutnohorsku, ale i Vysočině

Kolik lidí celkem soubor Mimochodem tvoří a jaké mají třeba další funkce? Vím, že Markéta Sýsová je šatnářka.

Oficiálních členů máme dvacet, ovšem u některých projektů se nás sejde i víc. 
U většiny pak vždy menší skupinka. Ovšem vítáni jsou vždy všichni, ať už na zkouškách, brigádách, výletech… Marky Sýsová je kostymérka, Radek Vaněček pokladník 
a účetní, Filip Ženíšek je velkovezír a mediální magnát, Vojta Roul vrchní grafik, Martin Mičánek fotograf, Honza F. Ptáček vrchní technik. Měli jsme i nástěnkářku, ale tahle funkce bohužel už padla.

Co v současné době tvoří náplň členů souboru?

Nyní máme v repertoáru dvě velké hry, se kterými jezdíme po republice, a blíží se nám premiéra třetí. Do toho si zveme hosty, účastníme se akcí pro děti i dospělé. Takže práce a zábavy kolem divadla je dost.

Jaké představení v nejbližší době od vás návštěvníci uvidí?

V blízké době nás mohou diváci navštívit v Chlumci nad Cidlinou a Kouřimi, kde budeme hrát krásnou komedii Blbce k večeři, nebo mohou dorazit tuto sobotu na hostující soubor z Jihlavy, který přijede s monodramatem Moje maminka. Poslední říjnový víkend budeme mít premiéru komedie Když se zhasne.

Část vás pochází ze Zruče nad Sázavou a část z Vysočiny. Proč jste si za svoji „základnu" zvolili právě ledečský hrad?

První krůčky divadlo udělalo, když jsme byli v Ledči na středních školách. A i v současnosti je většina členů 
z Ledče nad Sázavou. A tak zůstáváme ve městě, kde jsme jako divadlo vyrostli. Ledečský hrad jsme obsadili na první dobrou. On totiž nikdy nebyl dobyt. On tedy nikdy nebyl dobýván. Nejprve se nám tam podařilo získat skladovací prostory pro kulisy, kostýmy. Po změně ve vedení divadla jsme se ale rozhodli, že tyto úžasné prostory nemůžeme nechat jen tak ležet ladem, a svépomocí jsme na hradě zbudovali sál pro sto návštěvníků. Jiné prostory, které by mohly sloužit zároveň jako zkušebna, klubovna i veřejný sál v Ledči nejsou.

A jaký vztah máte ke Kutnohorsku?

Důležitá část členů je ze Zruče nad Sázavou. Jsem to já, Radek Vaněček, Markéta Sýsová, Vašek Roub. Denisa Budilová je ze Soutic. A to nás lehce polarizuje (smích). Zruč bylo jedno z prvních měst, ve kterém jsme hostovali ještě s Ďáblovou krásou jako Činoherní skupina gymnázia Ledeč, spolupracujeme s kutnohorskými „Tyláky", Vendym Veselým z Kaňku, kde jsme byli teď o prázdninách na jeho Tyjátrfestu.