Hru napsal dramatik a režisér David Drábek. V roce 2004 za ni obdržel cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší původní českou hru. Textu se pak ujal nonkonformní a dnes už slavný režisér Vladimír Morávek. Výsledný divadelní tvar zaujal divadelní svět natolik, že bylo představení pozváno na prestižní berlínský festival Theatertreffen (poprvé české divadlo) a umístilo se v první desítce.

Akvabely nejsou jednoduchým představením, které se podbízí divákům obehranými vtipy. Přestože se jedná o komedii, nezaručuje zábavu pro všechny. Potřebuje diváka otevřeného novým podnětům, diváka, který je ochoten podstoupit riziko něčeho nového.

Hlavními hrdiny Drábkovy komedie ze současnosti jsou tři přátelé : Kajetán – televizní bavič s universitním vzděláním, Pavel – vysokoškolský profesor, kterému ukradli jeho sametovou revoluci a který tak trochu zhrubl, a Filip – milovník vody, který po vzoru své babičky prodělává podivuhodnou změnu. Dále se setkáme s Kajetánovou okouzlující přítelkyní Edit, která loví paparazzi a polyká SIM karty, a Kajetánovým něžným přítelem Ivanem aj. Seznámíme se s Pavlovou rodinou, která touží po návštěvě kina, a také s jednou paní učitelkou, která touží pro změnu po kariéře zpěvačky. Zbývá vysvětlit název této originální komedie. Synchronizované plavání je sport, díky němuž se naši přátelé ještě dokáží setkat…

Uvedením Akvabel jde naše divadlo do určitého rizika. Není totiž jisté, že se toto představení zavděčí všem divákům. Ano, hru předchází pověst výborných hereckých výkonů, netradiční scény atd. Ale je to přeci jenom něco nového, netradičního. Avšak, mohu-li si dovolit kratičkou úvahu, budeme-li od divadla požadovat jenom to, co jsme už stokrát v nepatrných obměnách viděli, bude to sice pohodlné, ale všechno nám splyne a naše kulturní zážitky se velmi ochudí. A ještě si dovolím malý apel na závěr: pojďme Akva〜bely zkusit. Budeme svědky něčeho, o čem se dá přemýšlet, o čem se dá mluvit.

Účast na představení přislíbil autor David Drábek. Počítáme s krátkým rozhovorem před začátkem představení.

A ještě z divadelních recenzí: Akvabely s lehkou ironií a přitom zvláštní poetičností nastavují zrcadlo současnosti bulvárního tisku, multikin, televizních soutěží o různé SuperStar. I rozpadu hodnot. (Eliška Skokanová, Hradecké noviny 2.5. 2005)

Vladimír Císař