Do jakých projektů se v současné době zapojujete?
Koncertně především působím s kapelou –123 minut, za rok těch štací sjedeme opravdu hodně. Mimo to mě velmi zaměstnaly přípravy prvního dílu bubenického DVD. Dohromady jsou plánována čtyři pokračování, vydaná vždy s ročním odstupem, takže je to opravdu dlouhodobý plán. Uvidíme, jestli to půjde při té mé koncertní rozježděnosti vůbec v tak krátkých intervalech zrealizovat… Podrobnosti zájemci najdou na mých internetových stránkách www. martinvajgl.cz.

Po několika letech také ožila skupina Wanastowi Vjecy, se kterou spolupracuji od roku 2000. No, a abych nezapomněl, příležitostně hostuji s kapelou LPG a Lubošem Pospíšilem, což je, jak jistě víte, také Kutnohorák.

Jste profesionální hudebník, ale i pedagog. Dá se to skloubit? Kolik máte žáků?
Přiznám se rovnou, že posledních pár let se to skloubit vůbec nedá. Což mě moc mrzí, protože mě učení bicích bavilo. Máme to koneckonců v rodině, máma je totiž učitelka, takže asi geny. Skoro deset let, začal jsem hned po nástupu na konzervatoř, jsem si udržoval v kutnohorské základní umělecké škole pár žáků. Vždycky to vyšlo tak na jedno odpoledne v týdnu, takže jsem tím nebyl až tak časově limitován, ale po ukončení konzervatoře mi přibývalo víc a víc koncertních i studiových termínů. Tak jsem si nakonec dal s učením pauzu, která zatím trvá. Až na výjimku v loňském roce, kdy jsem přijal nabídku od New York University in Prague a vedl několik hodin seminářů bicích nástrojů a perkusí pro americké studenty.

Jaký je rozdíl mezi českým a americkým studentem?
Z mého pohledu nijak zásadní, protože i žáci, kteří ke mně chodili do hudebky, se o ten obor zajímali, chodili tam dobrovolně a tudíž, aspoň většinou, připraveni. U těch amerických studentů šlo samozřejmě navíc o to, že to byli dospělí lidé, velmi dobře rozmyšlení, co je na oboru zajímá a co se chtějí dozvědět. Pro mě to byla také skvělá příležitost oprášit angličtinu, protože výuka samozřejmě probíhala v jejich domovském jazyku.

Občas se představíte v Kutné Hoře. Máte přitom zvláštní pocity?
Především mám skvělý pocit, že můžu jít konečně na koncert klidně pěšky. Někdy je člověk z toho cestování už utrmácený. Ale vážně. V Kutné Hoře jsem si zažil svoje první koncerty a vždycky, když tu hraju, nějak se mi to s nimi pocitově propojí a mám skvělý pocit.

Jaký je váš přehled o současné kutnohorské hudební scéně?
Přiznám se, že některá jména mladých kapel znám jen z plakátů, ale snad se mi podaří udělat si chvilku a zajdu si je poslechnout. Jinak samozřejmě znám „staré páky“ kutnohorské hudební scény, se spoustou z nich jsem hrál a vážím si toho, že dělají, byť třeba jen v regionálním měřítku, poctivou muziku, hranou srdcem.

Na co se mohou těšit fanoušci kapely Wanastowi Vjecy, s kterou spolupracujete již sedm let?
Já mám pocit, že se těší především z toho, že tu kapelu zase po letech uslyší „naživo“, protože poslední koncerty byly tuším v roce 1998 a pak už fungovala jen studiově. Ale mimo to je turné atraktivní i zvukově a vizuálně. Aparatura je na úrovni světových megakapel.

Kdy se na vás mohou těšit Kutnohoráci? Zahrajete brzy ve stříbrném městě?
Já doufám, že ano, i když teď o žádném chystaném koncertu nevím. Mohu tedy aspoň zatím zájemce pozvat na nejbližší koncerty -123 minut, termíny najdou na internetu www. minus123min.cz, nebo na některou ze zastávek turné Wanastovek.