Co je to vlastně Stříbrná bula?

Je to literární soutěž o putovní pohár, neboli o Stříbrnou bulu Kutné Hory, kam kdokoliv může poslat svoje básně na jakékoli téma. Každoročně se z došlých příspěvků vybere nejpůsobivější báseň roku a její autor získá tento putovní pohár. Já jsem to udělal a jednu ze svých básní jsem do soutěže zaslal. Vůbec jsem nečekal, že se umístím. Zajímavostí této literární soutěže je to, že o výsledku rozhodují pouze její čtenáři, nikoliv porota. Básně nejsou označeny jménem autora, takže je opravdu oceněna báseň, která se nejvíce čtenářům líbí. O to byla pro mě radost z tohoto vítězství větší.

V minulých letech se slavnostní předávání konalo ve Vlašském dvoře v Kutné Hoře. Jak tomu bude letos?

Bohužel letos tomu tak nebude. Vyhlášení se přemístilo do Přelouče. Velmi rád se tam podívám, jelikož budu předávat cenu vítězi.

Co jste říkal na to, že jste vyhrál první místo?

Bylo to pro mě překvapení. Nečekal jsem, že se umístím. Ale jsem velmi rád, že se moje báseň „Jsi“ líbí a že třeba někomu udělala radost. A dokud budu mít co lidem říci, budu se psaní básní věnovat i nadále.

Uvědomil jste si, že jste vlastně první Kutnohorák, který cenu vyhrál?

Hm, ano (smích). Ale věřím, že někdo další z Kutnohoráků do následné soutěže pošle svoje básně a trofej se vrátí zpět do Kutné Hory. Mám dobrý pocit z toho, když i v dnešní době je plno nadšených lidí pro poezii, kteří básně píší. A v Kutné Hoře jich znám několik.

Jak vaše básně vznikají?

Původ mé poezie je velmi různý. Pro mě je báseň cosi, co vzniká spontánně.Verše, jenž se ve mně rodí, jsou jako tok řeky, který se snažím zachytit. Pro napsání básně musím mít určité podmínky, jako klid, radost v duši, lásku, slunce nad hlavou nebo zpěv ptáků.

Vrháte se i do jiných uměleckých odvětví?

Jsem blízko všech umění, z poezie vše vychází a do ní zase směřuje. Jedním z takových odvětví je i skládání textů k písním pro jednu kutnohorskou kapel. Pořád je ale výchozím bodem všeho poezie.

Píšete své básně do šuplíku?

Musím se přiznat, že jsem v tomto směru trochu nepořádný. Své texty píšu po různých papírcích, nechávám je po stolech, po kapsách nebo zapadnou pod skříň a tak je občas ztrácím. Každý text básně musí mít svůj čas. Často se k nim vracím a opravuji různé pasáže tak, abych byl s konečným výsledkem spokojen. A k této spokojenosti mi napomáhá múza.

Takže múza vám zůstává věrná?

Múza je jen jedna, ale je se mnou v mnoha podobách. Ona mě provází a neopouští.

Jaký máte vzor. Kdo je váš oblíbený básník nebo textař?

Líbí se mi texty Jaromíra Nohavici, jak dokáže vyjádřit určitý příběh v písni, použít ta správná slova. Z básníků pak třeba Jiří Žáček, ale vzorů mám víc, teď si akorát nemohu vzpomenout.