Jaké byly začátky představení?
Scénář černé teenagerovské komedie vznikal postupně. Námětem se staly části improvizací při pohybových a mluvených cvičeních dramatického kroužku v Mozaice - volnočasovém centru v kutnohorském předměstí Kaňk. Text sepsaný z několika útržků a poznámek ale nakonec skončil v šuplíku. Dramaťák přestal pro nezájem existovat, zkoušky byly přerušeny.

Scénář jste se ovšem rozhodl realizovat a dokonce s naprosto premiérovou skupinou amatérských herců. Jak to vlastně bylo?
Ano, scénář zůstal. A jak bývá u takových scénářů „do šuplíku“ zvykem, za určitou dobu přichází jejich čas. Na Hvězdy z děcáku nestačil skoro ani usednout prach. Najednou se ocitl na prknech kutnohorského Tylova divadla…

Uznal jsem za správné chopit se výzev několika mladých lidí se zájmem „dělat divadlo“ a dal jim šanci pro ukojení jejich dramatického chtíče. V lednu jsem se s nimi sešel, abych jim předal něco ze svých zkušeností a pomohl jim. Vzpomněl jsem si na scénář Hvězd z děcáku a myšlenka znovu ho zrealizovat mi nedala spát. Obrovský zájem - skoro dvacítky kluků a holek - mi sice přidělal vrásky, ale přesto jsem se rozhodl vytvořit s nimi časově omezený divadelní projekt TeenDramec.

Zůstal původní příběh, nebo jste jej ještě v průběhu zkoušek upravovali?
Scénář - původně pro osm lidí – jsem přepsal a dal v příběhu prostor dohromady jedenadvaceti postavám.

To bylo jistě náročné vymyslet charaktery tolika postavám?
Všichni jsou svým způsobem jiní, s výraznými osobitými charakteristikami, s vlastními životními osudy. Ty jsem promísil do příběhu kamarádství, někdy jen zdánlivého anebo falešného, závisti i obdivování, experimentování s drogami a koketováním s nástrahami, které ve velkém světě na mladé lidi číhají. A prvních lásek i zklamání, prožívání adopcí ve stmeleném kolektivu, z něhož co chvíli někdo odchází a jiný ho nahrazuje…

Děj se odehrává v dětském domově, což je místo pro mnohé z nás neobvyklé a přinejmenším těžko představitelné. Jak jste se s touto scénou vypořádali vy?
Dětský domov. Místo nejednoduchého života, bez biologických rodičů, a přece tolik podobného tomu běžnému. Chtěli jsme si to vyzkoušet alespoň jako hru. A tak začalo “psycho“ trvající čtyři měsíce. Stálo nám to za to? To se ukáže až podle reakcí publika. Snad bude shovívavé a chápající a bude pro něj radost hrát.

Je to skvělá role, říká představitel Filipa

Sedmnáctiletého Michala Pavlíka uvidíte v roli Filipa, který popletl hlavu ženským obyvatelkám dětského domova. A nám prozradil, jak se mu dařilo dostat se do role.

Jak se ti role sympaťáka a idola děvčat hraje? Našel ses v ní?
Tak taková role se hraje určitě dobře a baví mě. Můžu s čistým svědomím říct, že jsem se v ní i trochu našel.

Měl si ještě před začátkem zkoušení Hvězd z děcáku nějaké zkušenosti s hraním?
S divadlení hrou jako takovou ne. Můj zdravý exhibicionismus se projevuje zejména v moderování, kterému se momentálně dost věnuji. A když si vybavím nějaké zkušenosti s hraním, tak vzpomínky sahají do školních let, kde jsme se plně vyřádili při školních akademiích.

Jaké to vlastně je, když se učíš text a vystupování na scéně?
Vystupování na scéně pro mě zase tak náročné není, protože jsem nějaké praktiky pochytil již při moderování. S textem je to horší, ale s každou zkouškou na scéně se mi text lépe pamatuje.

Jak ses cítil na divadelní scéně z dětského domova?
Je to zvláštní. Přeci jenom mám to štěstí vyrůstat v rodině, takže vžít se do role dítěte v dětském domově nebylo nic jednoduchého. Každopádně jsme dostávali i hodně rad od režiséra, který nám vše do podrobna vysvětloval, ale říkám, je to skvělá role.

A co bude dál s vaším TeenDramcem? Chcete pokračovat a vrátit se na divadelní prkna?
Podle mě Vašek Veselý ještě v budoucnu něco vymyslí, ovšem určitě ne hru s dvaceti lidmi. Zkoušení a to všechno okolo je v takovém počtu náročné a mnozí se ani nedostavili na zkoušky. V blízké době plánuji dopsání vlastní hry pro tři herce. Herecké obsazení už mám. Hodně mě inspirovala hra Motýli, která se v Tylově divadle hrála na jaře a hráli ji čtyři herci, což mě velice láká zahrát si v tak malém počtu.

A ještě nám prozraď něco ze svého životopisu.
Od malinka jsem hrál fotbal, nyní studuji Gymnázium Jiřího Ortena v Kutné Hoře druhým rokem. Od třinácti let píšu pro Kutnohorský deník a novinařina mě baví, ale stále se rozmýšlím, kam po gymplu dál, jelikož variant je dost. Lákají mě spíše umělecké směry. Hvězdy z děcáku je moje první velká role. Hodně moderuji nejrůznější akce. Hraju fotbal, volejbal a tenis, mám rád divadlo, fotím a bavím lidi.