Chutnala vám výhra v soutěži Muzikant roku? Myslím tu pálenku, kterou jste vyhrál.
Pálenka byla výborná a chutnala i kolegům u stolu. Určitě užitečnější dárek než květiny.

Jak zvládáte vystoupení a práci dohromady? Je to náročné?
Někdy je to náročnější, hlavně vstávání do práce. Když je hraní několik dní za sebou, tak je regenerace trochu delší, ale nestěžuji si.

Jakou písničku nejraději zpíváte a proč? Vážou se k ní nějaké vzpomínky?
Nejraději zpívám vždycky novou písničku, kterou zařadíme do repertoáru. Rád zpívám věci od Michala Prokopa, Vládi Mišíka a podobně. Při výběru písniček se snažím o to, aby měly taneční rytmus a líbily se na první poslech, protože při taneční zábavě pro „velké umění“ nejsou ty správné podmínky.
Vzpomínky na jednu písničku? V sobotu jsem hrál se Zdenkou Mačinovou a zařadili jsme písničku Jednoho dne se vrátíš (melodie z filmu Tenkrát na západě). Když jsme dohráli, jenom jsme se na sebe podívali a okamžitě si vzpomněli na kamaráda kapelníka Josefa Petráška, kterému jsme ji hráli na šedesátinách. Měl tu písničku moc rád a minulý týden nás navždy opustil. Tak ji snad v tom muzikantském nebi slyšel.

Když nevystupujete, co děláte?
Snažím se věnovat rodině, abych trochu odčinil ty víkendy, když hraji. Něco tvořím na zahradě, rád o sobotách a nedělích vařím a chtěl bych už vyjet na kole. Pokud čas dovolí, jezdím s dcerou Johankou na taneční soutěže, vozím ji na zpěv do kolínské hudební školy a těším se, že si spolu, až trochu povyroste, zahrajeme na jednom jevišti.

Říká se o vás, že zvládnete vypít během vystoupení velké množství alkoholu. Co je na tom pravdy?
Já si myslím, že to jsou hlavně fámy. Při hraní si samozřejmě dám pivo, protože se po něm dobře zpívá, a to vám potvrdí skoro každý zpěvák. No a fámy vznikají velmi jednoduše. Na jednom vystoupení vás s tím jedním pivem vidí spousta lidí a ti si o tom povídají. Na sportovce a muzikanty je vždycky trochu víc vidět. Že bych při vystoupeních do toho nějak moc šlapal, to si zase nemyslím. Sám navíc zastávám zásadu, že by pořadatel za svoje peníze měl dostat dobře odvedenou práci a muzikant, který je „našrot“, většinou moc dobře nehraje.

Sportujete rád?
I když na to nevypadám, tak docela ano. Chodím hrát squash, jezdím na kole a v zimě si rádi s rodinou vyjedeme na lyže.

Na čí koncert půjdete hned, a na který by vás nenalákali za nic na světě? A proč?
Teď to bude velká fráze. Poslouchám rád každou dobrou muziku napříč žánry. Občas si poslechnu symfonickou hudbu, líbí se mi i lidová muzika. Největším favoritem jsou ale asi Rolling Stones. V té muzice je hrozně velká energie. Nešel bych na vystoupení typu travesti show. To mi přijde jako neskutečná pakárna. Muziku jinak vydržím jakoukoli.

Kdo je vaším hudebním vzorem?
Vzhlížet ke skvělým muzikantům je sice inspirativní, ale co je to platné, když na jejich kvalitu stejně nemám. Spíš jsem se vždycky snažil něco odkoukat od kapelníků hrajících na tomto regionálním hřišti. Dodneška mě fascinuje Mirek Jiřišta, který ve chvilce odhadne složení publika a zvolí repertoár, kterým zaujme. Josef Petrášek byl zase perfekcionalista, který nesnesl od muzikanta odfláknutý kšeft počínaje oblečením a konče samotnou hrou. Začínal jsem u Karla Karlíka v Čáslavi – ten byl zase tak hodný a tolerantní, že jsme to někdy až zneužívali. Zkrátka od každého něco.

Jaká knížka patřila k vašim nejoblíbenějším, když jste byl náctiletý?
Určitě knížky od Jaroslava Foglara, Karla Maye a podobně. Později určitě Doktor v domě od Richarda Gordona.

Kdy by měli podle vás zpěváci odcházet do hudebního důchodu?
Pokud jim to zpívá a mají komu, tak si myslím, že není důvod odcházet. Musím znovu připomenout Mirka Jiřištu, který je ve svých dvaaosmdesáti v naprosté pohodě a dělá radost už několikáté generaci posluchačů. Jsou samozřejmě i tací, kteří měli odejít do důchodu okamžitě, když poprvé otevřeli pusu.

Co vás v poslední době nejvíc rozesmálo a naopak?
Dobře jsem se pobavil v kině na filmu Doktor od jezera hrochů, šokovala mě tragédie polského letadla v Rusku.

Sparta, nebo Slavia?
Sparta, ať se hraje jakýkoliv sport.