Dramatizaci románu Fjodora Michailoviče Dostojevského Bratři Karamazovi zhlédnou již tuto neděli od 19.30 hodin návštěvníci Tylova divadla. Jednou z hvězd tohoto představení je také Ivan Trojan (na snímku), který zodpověděl pár otázek.

V poslední době navštívíte pracovně Kutnou Horu dvakrát krátce po sobě. V pátek 14. září jsme Vás viděli v rámci festivalu Ortenova Kutná Hora, a to v pořadu sestaveném z dopisů Jiřího Ortena a Gustava Schorsche. Jak se Vám u nás v Kutné Hoře líbilo ?

Děkuji za optání, líbilo, Kutná Hora je krásné město a pořad jsem se snažil, pokud možno, moc nezkazit.

Dejvické divadlo má ve středu už vynikající renomé, už potřetí získalo cenu „Divadlo roku“. Má tato skutečnost nějaký vliv na na konkrétní hereckou práci jednotlivce ?

Tak jak je všeobecně známo, divadlo je záležitost kolektivní, která ale vychází krom jiného z osobností jednotlivých herců. To vše se pochopitelně navzájem ovlivňuje.

V Bratrech Karamazových hrajete otce, tedy postavu, která věkem neodpovídá Vašemu mládí. Jakou metodu jste spolu s režisérem zvolili, aby byla Vaše postava přesto přesvědčivá ?

Snažili jsme se otázku věku vůbec neřešit. Po letech, co Bratry Karamazovy hrajeme, bych řekl, že mé otcovství je již věkově v pořádku. Problém bych spíš viděl v mých synech.

(s využitím materiálů Vladimíra Císaře, produkčního Tylova divadla)

K dramatizaci slavného románu

Inscenace Dejvického divadla, vytvořená na základě dramatizace Evalda Schorma neusiluje o podrobné zprostředkování epicky rozsáhlé románové kroniky ani se nesnaží o podrobnou psychologickou sondu do nejhlubšího nitra lidské duše. Svůj pohled na Dostojevského chápou tvůrci především jako zobrazení postojů člověka ve střetu s okolím. Na pozadí odhalování okolností otcovraždy vyjadřují pohled na témata, která nás stále vzrušují. Svědomí, čest, láska, vina, trest i věčná otázka, zda a kdy je všechno dovoleno nebo zda a kdy může být všechno odpuštěno.