Posluchači, kteří navštívili ve čtvrtek 20. prosince Tylovo divadlo, strávili příjemný předvánoční večer ve společnosti zpěváka Laďi Kerndla a jeho orchestru. Podmanivé melodie i charakteristický zpěv nejen zaplnily prostor hlediště, ale linuly se po chodbách a foyer divadla. A člověk si tak chvílemi připadal jako na Brodwayi nebo kdesi na zaoceánské lodi.

Král současného českého swingu, jak bývá Laďa Kerndl někdy nazýván, se narodil před dvaašedesáti lety v Brně. Od dětství se naučil hrát na několik hudebních nástrojů, ale nakonec se „vyprofiloval“ jako zpěvák a bubeník. Od roku 1962 byl tři roky v angažmá ve slavném divadle šedesátých let Večerní Brno. Pak vystřídal řadu orchestrů. V roce 1970 nastoupil už jako profesionál do orchestru Jaroslava Řeháka a později do orchestru Leona Slezáka. S tímto orchestrem pak hrál hodně v zahraničí (například v Norsku) a také na zaoceánských lodích.

V roce 1985 si založil vlastní orchestr Keyband, se kterým pokračoval v účinkování v zahraničí (kromě Norska také např. v Německu a ve Švýcarsku a také opět na lodích).

Tuto kapitolu života uzavřel v roce 1994, kdy se vrátil do vlasti. V témže roce však onemocněl rakovinou. Její útok se mu podařilo odrazit, ba co víc – dál těší své posluchače.

Laďa Kerndl vydal devět alb (to poslední se jmenuje My way) a na řadě dalších se podílel.

Účinkoval v muzikálu „Zpívání v dešti“, často vystupuje v televizi. V jeho šlépějích kráčí krásná dcera Tereza.. Pan Kerndl je příjemný a vstřícný člověk, pravý džentlmen, a tak nebyl problém dohodnout s ním krátký rozhovor.

Pane Kerndle, říkal jste, že jste v Kutné Hoře poprvé. Jak se Vám líbilo vystupování tady v Tylově divadle?

Moc se i to líbilo, byl jsem velice mile překvapen, jaké publikum tady máte. Vyloženě tuhle swingovou a evergreenovou muziku prožívá.. Jsem z toho nadšený a doufám, že se někdy vrátíme.

Máte za sebou bohatý život světoběžníka. Neschází Vám někdy ten široký svět?

Já vám to povím tak. Ten široký svět jsem si zanechal ve svých vzpomínkách, a když se chci vyloženě vrátit, řekněme vehementně, tak si z toho kterého státu udělám dobré jídlo, pak si dám pivo, zavřu oči, vzpomínám a jsem tam zase zpátky. Ale fyzicky už po cestování netoužím, protože jsem za ta léta tak naježděný, nacestovaný, že jsem raději doma a těším se na Vánoce. Budu mít volno, přijede dcera z Prahy a syn s vnoučaty a budeme mít hezký vánoční čas.

Procestoval jste spoustu zemí světa. Kde se vám líbilo nejvíc?

To je těžká otázka… Líbilo se mi na mnoha místech, ale myslím, že sever mám nejraději. Aljašku, Kanadu., Norsko, Švédsko, Finsko, Špicberky… To jsou místa, kam se rád ve vzpomínkách vracím, protože jsem typ člověka, který nemá rád teplo. Mně vyhovuje to klima. A k tomu se přidružuje nádherná neposkvrněná krajina. V tom smyslu bych asi řadil na první místo Aljašku.

Jak vzpomínáte na působení v divadle Večerní Brno?

Já jsem tehdy dostal nabídku od režiséra Evžena Sokolovského, když jsme byli jako kluci na trempu na Vranovské přehradě, kde se točil film Řeka. V tom filmu tehdy hrál Milan Uhde a také třeba Pavel Dostál, bývalý ministr kultury. Tehdy jsem samozřejmě nevěděl, že to angažmá do divadla je počátek nějaké kariéry. Účinkoval jsem po boku tehdejší hvězdy Ljuby Hermannové, ale to jsem si ani jako mladý člověk neuvědomoval, že mám vedle sebe takovou hvězdu. Až teprve teď mi dochází, jak velké životní šance to tehdy byly.

Čím si vás tak získal džez?

Můj tatínek za komunistů poslouchal hudbu na zakázaných západoevropských stanicích a já jsem to poslouchal s ním. A mně tehdy džez absolutně oslnil, protože to byla hudba, která se u nás nevysílala, nebo vysílala minimálně. A já tuhle hudbu začal vnímat a začal jsem jí také hrát. Dostala se mi pod kůži a můžu říct, že tahle hudba je moje největší potěšení. Samozřejmě neopovrhuji jinými žánry. Ale džez je muzika, která mi patří a se kterou žiji.

Koho z našich, žijících nebo již zemřelých, džezových zpěváků si vážíte nejvíc?

To je také těžká otázka… Líbí se mi Richard Müller, který teď bohužel pověsil mikrofon na hřebíček, jak se říká. Dále se mi líbí Peter Lipa a zpěvačka Věra Gondolánová, která zpívá fantasticky a se kterou jsem také natočil několik duetů. Ale těch zpěváků je víc.

A z těch, kteří jsou mimo džez?

Jednoznačně nejnádhernější hlas ze všech zpěváků má Wabi Daněk. Ten má absolutně výjimečný projev. A je to taky silná pěvecká osobnost.

Co vy považujete v životě za nejdůležitější, a co byste tudíž popřál kutnohorským posluchačům?

Za nejdůležitější považuji přátelství. Já vím, každý řekne v prvé řadě zdraví, to je logické. Ale co se týče mezilidských vztahů, tak ta situace u nás není nejlepší. Doba je taková nahuštěná, rychlá. A je plno neskromnosti a řevnivosti. Vidíme to třeba na silnicích. A když člověk nežije uprostřed dobrých mezilidských vztahů, třeba uprostřed lidí, kteří ho nemají rádi, nemůže být šťastný. Proto přátelství a dobré vztahy mezi lidmi považuji za to nejdůležitější. A to bych také rád všem popřál.