Zeptali jsme se autorky Terezy Kuhnové na pár otázek a především, proč vybrala pro svoji první veřejnou výstavu po návratu do Čech právě Kutnou Horu. „V Kutné Hoře jsem strávila nejkrásnější léta mého mládí, mám velkou radost, že právě zde bude moje první větší samostatná výstava v Čechách,“ poznamenala Tereza Kuhnová, dříve Schmidová, která tímto zve na setkání i své bývalé spolužáky z místní základní školy.

K začátkům

Jak jste se dostala vůbec k tvorbě z hlíny?

Původně jsem (dnes říkám "su") ze Žižkově, kde nebylo po hlíně ani památky. Naštěstí se rodiče včas rozhodli odstěhovat se do Strakonic, v jejichž blátivých ulicích jsem po častých šumavských deštích měla dostatek příležitosti stavět z bláta různá vodní díla.

Jak potom pokračovala vaše umělecká dráha?

Keramika mě zaujala až o mnoho let později, po vyčerpání všech nabídek kurzů pro jiné výtvarné činnosti. Emigrace zavála v roce 1968 naší rodinu do Švýcarska, kde jsem absolvovala typickou emigrantskou pracovní kariéru, od servírky po managerku exportního oddělení. Kromě toho jsem se od roku 1990 stále intenzivněji zabývala keramikou.

Nyní jste však zpátky v České republice. Jaká byla vaše pomyslná cesta domů?

Po roce 1989 jsem několikrát navštívila Slavonice a koupila jsem zde dům, ve kterém jsem si zařídila keramickou dílnu. V roce 2001 jsem se definitivně vrátila do České republiky a od té doby se věnuji keramice.

O tvorbě

Teď již konkrétněji k vaší tvorbě, kterou budou moci zhlédnout živě i Kutnohoráci.

V Kutné Hoře budu vystavovat pouze leštěnou uměleckou keramiku, kromě jiného, sérii ručně modelovaných velkých nádob jakoby probuzených z dlouhého spánku opět k životu podivnými figurkami "lezivci". Kam všude se rozlezou uvidíme až při zahájení výstavy. Na výrobu keramiky používám kameninovou hmotu se šamotem, porcelán a paperclay. Vlastnosti keramické hmoty mě přitahují: snadné formování, plastičnost, nekonečné možnosti zpracování a dekorace povrchu, změny měkké hmoty pálením v pevný slinutý materiál, jen částečně předvídatelné výsledky po výpalu.

Kde hledáte inspiraci k těmto zajímavým tvarům?

Neinspirují mě ani projekty ani zakázky, vezmu do ruky kus hlíny a ta mi řekne, čím se má stát. Práce vytvořené volnou rukou vznikají z momentálních pocitů a nálady. Moje užitková keramika vzniká často na hrnčířském kruhu. Točení na hrnčířském kruhu a leštění zakuřované keramiky má blízko k meditaci a požaduje vysokou koncentraci. Ráda se pohybuji na hranici, či za hranicí možností keramické hmoty, zvláště Raku, zakuřovaná keramika a Paper clay se k tomu výborně hodí. Překvapivé výsledky po výpalu, mě motivují k novým pokusům a nekonečným experimentům.

Nevěnujete se však jen pouze a jen domácí ozdobné keramice. Ve vašem díle najdeme i prvky zahradní keramiky.

Nejsem moc dobrá zahradnice, tak jsem začala zdobit mojí zahradu keramikou, tvořím objekty do zahrady: koule, totemy, velké květináče, nádoby na bonsaje, lampy.

Techniky a kurzy

Věnujete se také kurzům keramiky. Jaký je zájem laické veřejnosti? S jakým očekáváním lidé přicházejí?

Návštěvníci Slavonic si mohou zkusit „Točení na kruhu pro každého!“, sednout ke kruhu a zmazat si ruce, vyzkoušet co s nimi udělá hlína. Všichni jsou nadšeni, kromě těch co si přišli napoprvé vytočit velký džbán. To chce přeci jen trochu víc cviku. Velký zájem je též o týdenní kurzy točení na kruhu, protože mám jen dva kruhy, jsou to kurzy individuální přizpůsobené úrovni a přáním účastníků.

Lidé, kteří se již déle zabývají keramikou, jezdí na kurzy tvorby a pálení Raku keramiky.

Mohla byste čtenářům přiblížit techniky Raku, zakuřovaná keramika a Paper clay?

Technika pálení RAKU keramiky pocházela původně z Japonska, na cestě do Evropy se však trochu změnila. Předžahlé, t.j. předpálené předměty se částečně naglazují speciální glazurou, pak se rychle ohřívají na přibližně 1000°C, při této teplotě se vyndají z pece a v tzv. redukčním atmosféře se zakuřují, např. v pilinách. Glazura tepelným šokem popraská, na povrchu vznikne krakelování, neglazované části redukcí zčernají. Materiál musí vydržet tepelný šok, proto se na Raku používá hlavně kamenina se šamotem. Raku keramiku budu vystavovat v září v Čáslavi.

Zakuřovaná keramika je dodnes užitková keramika v Africe a v Mexiku, v Evropě se používá jen na dekorační předměty, v tzv. koženém stavu se leští, nejlépe hladkým oblázkem, po přežahu se pálí v redukčním prostředí, s nedostatkem kyslíku. Já ji vypaluji v sudu s pilinami. Tento výpal se nedá moc ovlivňovat , oheň sám maluje své vzory na leštěný povrch nádob.

Paper Clay znamená papírová hlína, je to keramická hmota vylehčená s rozpuštěným papírem, v surovém stavu je o mnoho stabilnější než samotná hlína, dají se z ní tvořit velmi tenké plastiky anebo velké objekty. Při prvním výpalu se papír vypálí a zůstane porovitý střep. Povrch se dá glazovat jako normální keramika.

Běžná keramika

Jak se díváte na boom takové té líbivé keramiky, která se dnes prodává na každém rohu především v turisticky navštěvovaných městech?

Jsou to suvenýry odpovídající vkusu turistů, znehodnocují individuální řemeslnou tvorbu mnoha výborných českých keramiků.

Co se týká užitkové domácí keramiky a porcelánu. Dříve nebyl příliš výběr. Jak vidíte vy produkci, kterou hýří dnešní velké prodejny?

Velké prodejny často hýří velkým levným nevkusem, výrobky však dnes pochází ze zemí s levnou pracovní sílou, ničí tradiční evropskou výrobu kvalitní užitkové kameniny i porcelánu.

Ještě těžší je však konkurovat firmám, které si najmou evropské návrháře a kvalitní design nechají vyrobit z levných materiálů za nízké ceny někde na Dálném východě. Na první pohled vypadají velmi hezky, jak levné jsou se zjistí již po kratším používání.

Pokud se někdo vydá na uměleckou dráhu, tak se většinou nevěnuje pouze jednomu směru. Co vás v umění ještě zajímá a baví?

Věnovala jsem se velmi dlouho téměř všem existujícím ručním pracím, ale také kreslení a malování, keramiku jsem stále odsunovala na pozdější dobu, proto se teď věnuji jen keramice, nabízí dostatek prostoru pro mé kreativní experimenty, zajímám se však o všechny obory výtvarného umění, ale i o dějiny umění, literaturu, hudbu, divadlo i film, když nejsem v dílně, (ne) najdete mě v krásných lesích České Kanady.