Písničkář, textař, muzikant Jaroslav Samson-Lenk působil ve skupině Máci. Je členem trampské kapely Hop Trop. Dále je vedoucím skupiny Samson a jeho parta. Příležitostně také vystupuje s Vlastou Rédlem a Slávkem Janouškem. Kromě jiného je také autorem a zpěvákem písniček k večerníčkům o zvířátkách, například k Méďům nebo k Vydrýskovi.

Radim Zenkl založil bluegrassovou skupinu Tyrkys, se kterou zvítězil ve Finále festivalu Porta v roce 1988. O rok později odešel do USA, kde působil jako profesionální hráč na mandolínu a na flétny. Také byl studiovým hudebníkem a hudebním pedagogem. Jeho hudba zněla v několika filmech. Radim Zenkl je také vynálezcem nové mandolínové techniky, při které nástroj zní jako dva. V roce 1992 zvítězil v mezinárodní mandolínové soutěži, a tak se stal neoficiálním „mistrem světa ve hře na mandolínu“.

Jak jste přišel k přezdívce „Samson“?

Inu, jak se tak k přezdívkám přichází. V pubertálním věku jsem se utkal s alkoholem Samson 10 na půllitry a prohrál jsem 15:0. Ta přezdívka je vlastně posměšným pokřikem mých vrstevníků, kterým na mě volali, protože věděli, že je mi při pouhé vzpomínce na tento nápoj špatně. S léty se ovšem ukázalo, že do dalšího boje v tom takzvaném showbyznysu je to přezdívka opravdu dobrá.

Povězte nám něco o spolupráci s Radimem Zenklem. Kdy jste se poznali. Jak často spolu vystupujete?

My se s Radimem známe ještě z dob „portovních“. A to jak z Ostravska, tak z Plzně, z toho velkého finále, kterým vždy Národní kolo Porty končilo. On už tenkrát byl hráčsky technicky velmi dobře vybaven. No, ale že dobude světová pódia a scény tímto způsobem, to jsem tenkrát netušil. Potom jsem ho potkal ve Spojených státech, kde jsem točil s Partou videoklip, a pak jsme si párkrát znovu spolu zahráli při jeho návštěvě vlasti na společných koncertech s Vlastou Redlem a Slávkem Janouškem. Potom jsme koncertovali společně s Hop tropem ve Státech, a tam někde jsme přišli na to, že nás spojuje ještě obdiv k irské a staré muzice. No a to už byl ke spolupráci kousek.

V poslední době vás nejvíc posluchačů zná jako autora písniček k večerníčkům. Jak jste se k této práci dostal?

To byla spíše shoda náhod. On režisér Václav Chaloupek bydlí přes kopec vedle mě. Byli jsme vlastně staří známí. Když mu v televizi hořel termín s odevzdáním večerníčku a všichni renomovaní skladatelé a textaři, jako Uhlíř, Svěrák, Nohavica a další neměli čas, vzpomněl si na mne. Já jsem netušil, jestli to umím, ale slíbil jsem, že se pokusím udělat, co se dá. No a nakonec to dopadlo tak, že jsem se stal dvorním autorem jeho večerníčkových seriálů. Takže vlastně krásná náhoda, jak už to tak u kumštu bývá.

Asi zlatým obdobím naší folkové hudby byla 80. léta. Čím se liší toto období, z hlediska folku a také prostřednictvím vašeho pohledu, od současnosti?

Jejda, a to je ten zásadní omyl! V té době byla jen Porta a tam se sjížděli lidé z celé republiky. Tedy asi třicet tisíc fanoušků žánru. Dnes je festivalů a přehlídek během jednoho roku v zemi a na Slovensku asi sto padesát. Lidi už nemají potřebu ani čas tolik za hudbou migrovat. Vždyť oni ti muzikanti nakonec dojedou za nimi.

No a tak jednoduchým výpočtem zjistíte, že jestliže dříve jsem za jednu sezonu hrál pro třicet tisíc diváků, tak nyní nejen já, ale i mí kolegové hrajeme zhruba pro čtyřnásobek tohoto počtu. Vždyť jenom loni jsem za sezonu odehrál sto devadesát sedm představení. Mně připadá, že zlatá léta jsou až teď.

Co je aktuálně nového ve vaší tvorbě?

Posledními dvěma nosiči hudby, kterou jsem natočil, jsou sólové CD Slunečno a společné s Redlem a Janouškem CD Barvy domova. Přičemž to první dílko vychází spíše z jazzové muziky a hostují mi na něm přední jazzový hráči. Kupříkladu na kontrabas Petr Dvorský, na percuse Pavel Plánka a celý dívčí sbor. Kdežto to druhé dílo je společným pohledem na svět tří osobností. Přiklání se spíše ke komornímu, místy až prostinkému zpracování daných témat. No a teď pracuji na novém večerníčkovém seriálu s pracovním názvem Ježci. A také pochopitelně vystupuji po celé vlasti, tu s Hop tropem, tu s Partou, tu ve trojici či sám nebo s přítelem Zenklem. A píšu, a píšu, a píšu.

A poslední otázka se klasicky týká plánů do budoucna. Jaké jsou?

Inu plány! Kdosi řekl: Chcete-li rozesmát Pána Boha, seznamte ho se svými plány do budoucna. No a tak si žádné příliš vzdálené cíle nestanovuji. Teď se mi s přáteli povedlo spustit internetové rádio, tak bych ho rád udržel při životě. Najdete ho na www.radiosamson.cz. Prvního a druhého srpna pořádám sedmnáctý ročník festivalu Muzika v Hrádku u Rokycan. No a jinak chci hlavně koncertovat a přinášet lidem trochu radosti a úsměvu.

Vladimír Císař