Nechme tuto otázku stranou a věnujme se houslařům českým, především z regionů Kutná Hora a Kolín. Mnozí z našich regionálních houslařů se významně zapsali do historie českého houslařství.
Hlavními středisky houslové výroby v Čechách byla Praha s okolím (možno sem zařadit i naše regiony), Chebsko (Kraslice a Schönbach – dnes Luby) a Podkrkonoší.
Mistři řemesla z Kutnohorska
Brzy po zrodu houslí začátkem 17. století máme dochovánu první zprávu o jejich české výrobě. A není to nikdo jiný, než Mikuláš Dačický z Heslova, který ve svých pamětech píše o tehdejším konšelu na Horách Kutných jménem Jindřich Velvarský z Věšína jako o „Muzikáři instrumentů a houslí“.
Houslařstvím se zabývaly a zabývají celé rody. Počátkem 19. století to byl mimo jiné velmi známý a široce rozvětvený rod Homolků z Velvar, který zasáhl do Prahy, Velvar a naší Kutné Hory. Členům tohoto i jiných houslařských rodů se budeme věnovat jen v souvislosti s naší oblastí.
Nejstarším domnělým houslařem v Kutné Hoře byl Jan Velvarský (= 1606), snad příbuzný či dokonce otec již zmíněného Jindřicha Felixe Velvarského z Věšína (v Rožmitálu pod Třemšínem).
Šlechtic J. F. Velvarský, jehož rodina se psala „Velvarský a Kouřímský z Věšína“, byl hudebníkem a výrobcem houslí a louten. Původně protestant, přestoupil na katolictví, načež byl r. 1622 jmenován prvním konšelem kutnohorským. Dosti podrobně o něm píše již zmíněný Dačický. Velvarský zemřel v Kutné Hoře 28. března 1624.
V Kutné Hoře působilo několik členů významného houslařského rodu Homolků. Byl to především Ferdinand Josef Homolka starší, narozený 19. ledna 1810 ve Velvarech. Byl žákem svého bratra – houslaře Emanuela Adama Homolky (žil 1796 – 1849). Ferdinand pracoval nejdříve ve Slaném a Novém Bydžově a od r.1843 v Kutné Hoře. Na výstavě v Mnichově r. 1854 byly jeho dvoje housle hodnoceny jako nejlepší. Byl i dobrým houslistou a v Hoře pořádal s úspěchem své samostatné koncerty. Zastával i místo kapelníka kutnohorského sboru ostrostřelců. Byl přítelem Havlíčkovým a Tylovým. Jako divadelní ochotník měl u obecentstva značné úspěchy v komických rolích.
Jeho synem a žákem byl Ferdinand Josef Homolka mladší. Narodil se 19. ledna 1842 v Novém Bydžově. Pracoval v Kutné Hoře společně s otcem. Po otcově smrti v r. 1862 vyráběl samostatně, ovšem pouze krátce, neboť přežil svého otce o pouhý rok. Zemřel 9. srpna 1863 ve věku 21 let v Kutné Hoře.
U svého strýce F. J. Homolky seniora pracoval po svém vyučení (r. 1844 u svého otce Emanuela Adama Homolky) také Ferdinand August Vincenc Homolka (*1828 Velvary a = 1890 Praha). Dalším Homolkou, který zasáhl do Kutné Hory byl Jan Štěpán Homolka (žil v l. 1800 – 1883). Po smrti svého synovce F. J. Homolky mladšího pracoval v Hoře od r. 1863 do r. 1882.
Žákem F. J. Homolky I. byl také kutnohorský rodák Antonín Braun (žil v l. 1847 – 1901), který pracoval i v cizině (Vídeň, Pešť, Bělehrad).
Z dalšího významného houslařského rodu – rodu Čermáků – žil a pracoval v Kutné Hoře Josef A. Čermák, narozený 17. ledna 1874 v Pasekách nad Jizerou. Byl žákem Benjamina Patočky z Pasek. Čermák pracoval v Drážďanech, v Praze, v Jičíně a nakonec v Kutné Hoře. Sem ho přivedl profesor Mačenka. Čermákovy nástroje byly spíše orchestrální než sólové. Kromě houslařství obchodoval také se starožitnostmi. Zemřel 23. ledna 1946 v Kutné Hoře.
U Čermáka se učil v l. 1913 – 1916 pozdější významný královéhradecký houslař Karel Pilař. Jeho mladšími žáky byli dva bratři Kořínkové z Kutné Hory, František Bílek (1904 – 1908), Julius Alois Hubička (žil 1886 – 1955), Antonín Kolomazník (málo známý), Jan Baptista Vávra (1871 – 1937), Rudolf Veselý (výborný hudebník a talentovaný houslař – zemřel v ruském zajetí) a v neposlední řadě jeho dcera Marta (někde uváděno Vlasta) Čermáková, která se narodila 2. září 1902 v Kutné Hoře a věnovala se spíše opravám nástrojů. Zcela posledním žákem Čermákovým byl Otto Přenosil (*24.11.1906 ve Falknově).
Několik houslařů pracovalo u kutnohorského Čermáka, aniž by byli jeho žáky. Za zmínku stojí alespoň Antonín Pilař (v l. 1899 – 1900) a Josef Karhan (v r. 1906).
Mimo Čermákovu dílnu pracovali v Kutné Hoře samouci Bohuslav Sixta (žil v l. 1853 – 1921), řídící učitel a pak i Jaroslav Tůma, odborný učitel. V Čáslavi houslařil, taktéž amatér, řídíci učitel N. Hemerka.
Houslaři z Kolínska
Také v kolínském regionu pracovalo několik houslařů. V 18. století je znám v Kolíně truhlář a houslař Antonín Klur (v l. 1722 – 1739). Ten odešel po r. 1739 do Prahy.
V Kolíně působil v 19. století málo významný houslař – samouk Josef Benneš.
Ze známého houslařského rodu Herclíků z Mladoboleslavska pracoval v Kolíně Ladislav Herclík, narozený 27. prosince 1895 (někde také 1897) ve Starých Benátkách jako prvorozený syn a žák uznávaného houslaře Františka Herclíka. Po vyučení pracoval v Kladně a pak i v cizině (Curych, Debrecín, Bukurešť). R. 1920 si založil vlastní dílnu v Kolíně. Byl výkonným houslistou a cellistou. Vychoval několik houslařů. Byli to například: Zdeněk Jindra, Josef Kříšťa, Miroslav Matyáš, Rudolf Rak, Otakar Kovář (*13.5.1909 Nebovidy u Kolína) a Věnceslava Marie Vlková. Ta se narodila 27.8.1889 v Nových Benátkách. Po vyučení u kolínského Herclíka pracovala do r. 1927 v Mladé Boleslavi u Františka a Josefa Bohumila Herclíkových. Pak působila v Českých Budějovicích a po r. 1935 se vrátila do Kolína, kde pracovala společně s L. Herclíkem.
Mimo Kolín pracovalo také několik houslařů. Z Českého Brodu jsou známi tři. V 19. století tu stavěl housle „ze záliby“ místní farář Václav Všetečka. Dále tu tvořili: českobrodský rodák a zakladatel houslařského rodu Václav Kliment Šámal (*1819) a Jan Musil (*17.8.1885 v Lukavici u Kyšperka). Posledně jmenovaný se vyučil řezbářem u Františka Musila v Kolíně a jako houslař – samouk pracoval do r. 1935 v Českém Brodě, odkud odešel do Nové Šibřiny u Klánovic. Jeho syn Čestmír Musil šel ve stopách svého otce jako řezbář a houslař (*1913 v Kyšperku).
Ve Velkém Oseku, Kolíně a Kutné Hoře pracoval v l. 1920 – 1935 houslařský samouk Josef Polák.
Ve Vlkančicích poblíž Sázavy pracovali zdejší rodáci otec a syn Balíkovi. Bohumil Balík se narodil 10. prosince 1887, vyučil se kolářem u svého otce a v l. 1915 – 1917 pracoval u pražského houslaře Antonína Chudlařského. Na jeho nástroje koncertovali mnozí významní houslisté (Ondříček, Hyksa, Herold aj.), s nimiž byl dobrým přítelem. Za svůj život postavil sto houslí a další strunné nástroje.
Jeho syn a žák Míla (Bohumil) Balík pracoval později ve Stříbrné Skalici. Byl internován v koncentračním táboře a po návratu se pustil znovu do houslařské práce, která někdy předčila otce.
V současné době je nutno s politováním konstatovat, že houslařství v naší oblasti je téměř nulové. Situaci zachraňuje snad jen houslař Jan Černý z Týnce nad Labem. Narodil se v r. 1965 v Rokycanech, houslařem se vyučil v Lubech u Chebu (dříve Schönbach), v proslulém kraji houslařů. Po vyučení koncem 90. let minulého století tvoří od r. 1991 práce v Týnci.
(Hlavní zdroj: Karel Jalovec, Čeští houslaři, 1959)