VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Kutnohoračka čerpala náměty pro literární tvorbu ve svém okolí

„Dvacátého třetího března roku 1862 se Kutná Hora probouzela do předjarní neděle. Zmlklí svědkové staré slávy se kamennými prsty prohrabávali mlhou a štíhlé topoly pod Vlašským dvorem zdánlivě dosahovaly nebes.

1.7.2007
SDÍLEJ:

Ilustrační foto. Foto: DENÍK/Jitka Pokorná

Mezi nízkými, starobylými domy v křivolakých uličkách a na malých, zastrčených náměstích ulehala slavnostní nálada brzkých velikonočních svátků. Zbožný a hluboce věřící lid se duchovně připravoval na velké mysterium člověka, jehož život pozemský se vzkříšením jeho ducha proměnil v život věčný. A právě toho dne se narodil nový život, který měl být také naplněním onoho mysteria. Vzkřísil se nový duch, aby svůj pozemský život prací, láskou a vírou proměnil v život věčný. Na „Dolejším městě“ v domě „U Bílého lva“ se manželům Františkovi a Anně Sekerovým narodila dcera, která byla pokřtěna jménem Gabriela.“ Těmito slovy začíná útlá knížečka Jaromíra Rolečka, věnovaná spisovatelce a autorce divadelních her, Gabriele Preissové. Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že jí sudičky daly do vínku literární nadání. Sama ve vzpomínkové stati, uveřejněné v Kutnohorském rozhledu pod názvem „Po stopách prvních snů“, píše:
„Byla jsem zcela všedním, nezázračným dítětem, které jezdilo z gruntu srdce rádo na kolotoči, nikoli na jistějším vozíčku, ale na jelenu nebo na nejšvarnějším koni.“

Neprožila bezstarostné dětství

Gabrielin otec zemřel brzy po jejím narození, bylo mu pouhých šestadvacet let, a matka se znova provdala. Druhý manžel žil v Kolíně, kde Gabriela vyrůstala do svých tří let. Tuberkulózou trpící otčím ji však v rodině nechtěl. Později se tedy o ni starali dědečka a babička v blízkých Opatovicích.
Časopis „Ženský svět“ o tom píše: „Ovdovělá matka vsadila znova na životní štěstí, ale vyhrála jen zpola. Hysterický, žárlivý otčím nesnesl ženiny lásky rozdělované mezi sebe a cizí dítě a tak metafysický problém lásky byl rozvinut zcela schopenhauerovsky: matka ustoupila milence a dítě ve svých dvou letech musilo již z domu mezi cizí lidi, tříleté musilo již kolébat cizí děti, až je podchytily k skromné náhradě ztraceného domova teplé ruce opatovického děda a báby.“
Když matka opět ovdověla, provdala se potřetí, tentokrát do Plaňan, a vzala si Gabrielu k sobě. „Druhý otčím snesl již cizí dítě pod širokou střechou svého kupeckého domu a dobrácky ji postavil v řadu svých vlastních dětí.“ Nežila zde však trvale.

Velký vliv na ni měl archivář Dvorský

Dlouhodobě pobývala v Praze, v rodině strýce, zemského archiváře Františka Ivana Dvorského a jeho manželky Louisy. Zde navštěvovala dívčí školu, aby se z ní stala „společensky vychovaná žena, která má mít všechny dobré předpoklady pro vzorné manželství“. V rodině Dvorských si pěstoval čilý vlastenecký život, Gabriela zde poznala mnohé vynikající osobnosti české literatury, např. Jakuba Arbese, Elišku Krásnohorskou nebo Karolínu Světlou. Setkávání s literáty i strýcem vědomě probouzená národní hrdost jistě měly nemalý význam pro její budoucí spisovatelskou dráhu..
V Praze však Gabriela nepobývala dlouho. K image společensky dokonalé ženy patřila i dobrá znalost němčiny. A tak se jedenáctiletá dívka dostala do rodiny dalšího strýce, matčina bratra Karla Procházky, který působil v Hodoníně jako ředitel cukrovaru. Slovácko zanechalo v citlivé mysli budoucí spisovatelky nesmazatelný dojem, který se později odrazil i v její umělecké práci.

Vrátila se na pomoc matce

Po roce se na přání matky vrátila Gabriela do Plaňan, aby zde pomáhala v domácnosti a v péči o mladší sourozence. Zároveň se pilně učila francouzsky a pokoušela se psát povídky. Jejím prvotním vzorem byl Vítězslav Hálek.

Její umělecká tvář začala povídkou

Do literatury vstoupila v patnácti letech povídkou „Čeledín a dcera ze statku“. I z tohoto názvu je patrný Hálkův vliv (nápadně připomíná povídku „Na statku a v chaloupce“). Po prvním úspěchu následovala řada dalších povídek, uveřejňovaných v různých časopisech (např. Libuše, Zlatá Praha, Osvěta, Světozor…) Již zmíněný Jaromír Roleček to komentuje takto: „Gabriela Preissová nalézá ve svém nejbližším okolí bohatství námětů a mezi současnými spisovateli se jich ujímá první, aby je ztvárnila do půvabných obrázků. …Látku k povídkám citlivě vybírá ze všedního, ba nejprostšího života venkovanů nebo maloměstských lidiček, kteří jsou většinou osudem rozkymácení, nijak zvlášť hrdinní, naopak jsou spíše povahou pasivní, někdy trpitelsky zaměření až k sebeobětování.“

Stála v centru kulturního dění

V osmnácti letech se Gabriela provdala za čtyřicetipětiletého úředníka cukrovaru v Hodoníně, Jana Nepomuka Preisse. Ten vlastenecké a literární snahy své manželky plně podporoval. V jeho společnosti poznávala milované Slovácko hlouběji. Stýkala se s kulturními činiteli z Moravy i Slovenska, její tvorbu tak ovlivnili např. bratři Mrštíkové. Z těchto podnětů vznikly knihy „Obrázky ze Slovácka“, „Črty ze Slovácka“, „Nové obrázky a črty“ a později, v době vrcholné tvorby, dvě nejznámější divadelní hry: „Gazdina roba“ a „Její pastorkyňa“. Obě se staly librety oper. První zhudebnil pod názvem “Eva“ J. B. Foerster, druhou pod původním názvem proslavil Leoš Janáček.

Z Hodonína se manželé přestěhovali blíže k Brnu, do Oslavan. V té době už spisovatelka byla matkou dvou synů, Richarda a Dimitrije.

Preissovi se přestěhovali na statek

Kolem r. 1892 rodina přesídlila do Zeleniku v Korutanech. Preiss totiž vložil veškeré úspory do koupě alpského statku, aby mohl hospodařit na svém. A Gabriela „jako dobrá manželka chápe jeho snahu a lne k novému povolání s velikou láskou. Je energická, plná životní síly a optimismu. Usilovně pracuje, první na statku vstává a poslední chodí spát. Sbližuje se s přírodou , učí se jí lépe poznávat a odkrývá pro sebe její půvabné krásy.“ Rodina se v této době rozrůstá o dalšího člena, dcerku Elu. V Korutanech nachází spisovatelka novou látku k celé řadě prací. Píše „Korutanské povídky“,“Ivančinu selanku“, „Zlatorog“, „Jerlu“ aj. V osobním životě spisovatelky však přichází nelehké období. V Rakousku vypukla agrární krize a její obětí se stal i Jan Preiss.

Umělkyně přesídlila do Prahy

Rodina přišla o veškeré jmění a Preisssovi se rozhodli přestěhovat do Prahy. V roce 1896 se ubytovali ve starém domě, v ulici Na Struze, poblíž Národního divadla. Pro Preissovou má celá věc i svou pozitivní stránku: v Praze se dostává do centra veřejného života a seznamuje se s řadou umělců i politiků.
Sama se aktivně podílí na kulturním životě, třeba tím, že rediguje od r. 1903 až do r. 1910 „Kalendář paní a dívek českých“.
V roce 1908 přichází další rána, Jan Preiss umírá. Již na podzim téhož roku se čtyřicetišestiletá žena provdává znova za plukovníka rakouské armády A. Halbaertha. S ním žije krátký čas v Pulji v Istrii, pak se vrací do Čech. Manžel zde byl v roce 1914 jmenován velitelem zajateckého tábora v Milovicích.

Čelila obžalobě z velezrady

Preissová zde zorganizovala rozsáhlou akci na pomoc „nepřátelským“, hlavně ruským vojákům, byla však udána a obžalována z velezrady. Díky vlivným přátelům byl proces v roce 1916 zastaven „pro nedostatek důkazů“, její muž však byl z trestu přeložen do Uher. Preissová se ale nenechala zastrašit a už v roce 1917 mezi prvními podepsala „Manifest českých spisovatelů“. Tento dokument, signovaný 222 spisovateli, např. A. Jiráskem či J. Kvapilem, požadoval právo českého národa na sebeurčení.

Mezi svá díla zařadila i romány

Válka skončila, požadavky “Manifestu“ se staly skutečností. Po naplnění vlasteneckých tužeb a vzniku samostatného státu nastalo v životě spisovatelky jisté uklidnění.

Preissová žila nyní v Praze nebo v Chlumu u Třeboně a v její tvorbě došlo k zásadní změně: Ve třicátých letech začíná psát romány. V prvním románovém pokusu rozvíjí námět „Její pastorkyně“, hrdinou druhého s názvem „Zlatý hoch“ je legendární pandur Trenk. Třetí román, „Cesta ke štěstí“(v druhém vydání „Pěšinkami touhy“) se odehrává na Slovácku a je příběhem chudého chlapce, který ve světě nakonec zbohatne. Hlavní postavou posledního románu, „Zatoulaná píseň“ je čáslavský rodák, klavírní virtuos a hudební skladatel Jan Ladislav Dusík. V době l. republiky byla spisovatelka velmi známou osobností. Svědčí o tom mimo jiné i její korespondence s řadou předních kulturních představitelů této doby.

Naposledy navštívila naše město

Až do vysokého stáří Preissová navštěvovala Kutnou Horu. Naposled zde pobývala 17. a 18. května 1942. Při těchto návštěvách se do městské knihovny dostala řada jejích knih, opatřených věnováním, např. „Svým rodákům věrná…“ „Krásnému městu ve věrné oddanosti…“.

Zemřela 27. března 1946 a je pochována na pražském Vyšehradě. Město na slavnou rodačku nezapomnělo. V regionálním oddělení městské knihovny je řada jejích knih, v okresním archivu osobní fond a v parku u chrámu sv. Barbory najdeme lípu Gabriely Preissové s pamětním kamenem, který ji bude připomínat i v budoucnosti.

1.7.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Lidé si zazpívali koledy také na Palackého náměstí v Kutné Hoře.
131

FOTOGALERIE: Kutnohorsko zpívalo s Deníkem koledy

Do projektu Česko zpívá koledy se ve středu 13. prosince 2017 zapojili také žáci a učitelé Základní školy T. G. Masaryka v  Kutné Hoře.
9

OBRAZEM: Před Masarykovou školou se zpívaly vánoční koledy

Do boje s drogami se experti vrhají společně. Spojenými silami

Střední Čechy – Novou zbraní v boji s nástrahami návykových látek se má stát krajská protidrogová komise, zřízená jako poradní orgán středočeského radního pro oblast bezpečnosti a ICT Roberta Bezděka (ANO). O jejím ustavení ve středu informovala Helena Frintová z krajského úřadu. S tím, že komise by měla přispět ke koordinaci aktivit směřujících k ochraně jednotlivců před škodami způsobenými užíváním návykových látek, hazardním hraním a před dopady v podobě trestné činnosti.

Stav třetiny středočeských mostů volá po opravě

Střední Čechy – Přemostění Červeného a Bakovského potoka ve Velvarech na Kladensku, most přes odvodňovací strouhu u obce Klíčany na Praze-východ, dvoumetrový můstek přes meliorační sběrač u Husí Lhoty nedaleko Mladé Boleslavi či necelých pět metrů dlouhý most přes Křenovku v okrajové části Kutné Hory zvané Perštejnec. To jsou mosty Středočeského kraje, které patří k nejhorším.

KRÁTCE: Budou tradičně rozdávat betlémské světlo

Kutnohorsko - Přečtěte si krátké zprávy z Kutnohorska. 

Nemocnice jako obchodní společnost? Je to nutnost, shodují se zastupitelé

Čáslav /FOTOGALERIE, INFOGRAFIKA/ - Z čáslavské nemocnice může být obchodní organizace. Zatím sice není nic pevně odsouhlaseného, ale zastupitelé myšlenku berou vážně a na jejich zasedání tento týden se možná transformace posunula o krok dál k realizaci.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT