První z nich ji prosil, aby směl ještě alespoň na okamžik zahlédnout sluneční světlo. Druhý toužil po přinejmenším jednom dni se svými nejbližšími. Třetí z nich světici prosil o rok a den se svojí rodinou. Vtom se patronka zjevila a ukázala havířům cestu ven z dolu. První havíř zemřel ihned, jak vyšel na světlo Boží. Druhý strávil den s rodinou. Třetí žil ještě rok. Během této doby stihl vyřezat sochu svaté Barbory do stromu, který se mu zjevil v jednom snu. Časem si i ostatní kutnohorští havíři sochu oblíbili pro své modlitby. Páni Kolovratové Novohradští poté nechali nad sochou vystavět dřevěnou kapličku. A ještě později kolem této kapličky začali kutnohorští horníci budovat monumentální chrám, který zde stojí dodnes.

Co na to odborník Josef Kremla?

Někdy počátkem 14. století skutečně vznikla v prostoru dnešního chrámu svaté Panny Barbory dřevěná kaplička zasvěcená patronce havířů, snad i s nějakou její sochou. Přesné datum však písemné prameny neuvádí. Když v 2. polovině 80. let 14. století začal vznikat nový chrám, nebyla stará kaplička zbourána, nýbrž byla začleněna do prostoru chóru, snad dokonce před hlavní oltář. Zde vydržela „několik kop let“, než byla pro svůj špatný stav stržena (Kořínek, str. 329-330).

Zakladatelem českého šlechtického rodu Kolovratů byl Albrecht, královský maršálek. Teprve jeho šest synů zakládá jednotlivé větve rodu, mezi nimi i novohradskou. Pravděpodobnost jejich donace na stavbu kapličky je tedy z chronologických důvodů velmi problematická.