Vyrůstal v rodině truhlářského dělníka v kutnohorské čtvrti Hlouška, z níž se za celý život nevzdálil. Sám přiznával, že neví, zda to bylo dobře, či ne, nicméně tento fakt považoval za jednu z determinant svého života.
Otec, ruský legionář, vštěpoval synovi a o tři roky starší sestře zásady vlastenectví a demokracie zosobňované prezidentem Masarykem. Rodinná výchova položila základy celoživotního obdivu a úcty Šťastného k osobnosti T.G. Masaryka a k ideálům demokracie, které se staly další determinantou jeho života.
Na formování životních názorů a postojů dr. Šťastného měla dle jeho vlastních slov od dětství vliv náboženská výchova. Tu otec, poté kdy jako řada jeho druhů legionářů vystoupil z římskokatolické církve, svěřil členům sboru Jednoty českobratrské, který se scházel v modlitebně naproti Tylovu divadlu. Tady Radko Šťastný ještě v předškolním věku poznal svoji budoucí manželku a také vynikajícího teologa, učence a kazatele Františka Urbánka. Ten byl duchovním rádcem a přítelem rodiny Masarykových. Tato jedinečná osobnost utvářela Šťastného myšlenkové a duchovní základy.
Maturoval na gymnáziu
V roce 1947 Šťastný maturoval na kutnohorském gymnáziu. Po úvahách o studiu protestantské teologie se po maturitě zapsal na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor čeština, filozofie.
Po studiích následovala vojenská služba a poté již dráha středoškolského pedagoga. Po prologu na gymnáziu v Uhlířských Janovicích byl přeložen na průmyslovou školu v Kutné Hoře, později přechází na místní gymnázium. Tam jsem jej jako novopečený gymnazista poznal v roce 1969 i já. Spolu s dalšími spolužáky jsme tehdy měli to štěstí, že jsme se po čtyři roky v nelehké době normalizace mohli v hodinách literatury seznamovat s Čapkem, Šaldou či Vančurou v necenzurované podobě, a v literárním semináři se pak učit základům badatelské a publikační práce. Dnešní studenti jen stěží uvěří, že některá jména či díla byla z české literatury prostě vymazána a učit o nich bylo věcí osobní statečnosti pedagoga. Však i zato byl dr. Šťastný v polovině 70. let přemístěn z Kutné Hory do Čáslavi.
PhDr. Šťastný byl vynikajícím a respektovaným literárním historikem. Z více než 200 bibliografických položek odborných publikací připomeňme obecně známý literární slovník Čeští spisovatelé deseti století, který vyšel poprvé v roce 1974 a poté znovu v roce 2004 rozšířen o literáty 20. století. Po roce 1990 publikoval dr. Šťastný studie a stati o J.A. Komenském, J.K. Tylovi, K.H. Borovském, T.G Masarykovi. Ojedinělým počinem byla antologie z děl kutnohorských spisovatelů Kutná Hora literární, která vyšla v roce 2003.
Bohatá publikační činnost dr. Šťastného měla základ v jeho celoživotní práci literárně badatelské. Zvláštní místo v ní zaujímá téma Dalimil. V roce 1991 vydalo nakladatelství Melantrich Šťastného knihu Tajemství jména Dalimil, k vydání rozsáhlé monografie „Staročeská kronika tak řečeného Dalimila jako paladium české literatury – literárně historický komentář" již bohužel nedošlo.
Vedle zásluh na poli vzdělání a výchovy celých generací mladých lidí vykonal dr. Šťastný mnoho pro připomenutí a zachování místních historických a kulturních tradic, a to zejména po roce 1990, kdy se po letech omezování a perzekuce mohly jeho erudice a pracovitost plně projevit. Zmiňme například jeho dlouholetou práci v redakční práci a množství esejů a publikovaných studií.
Vzpomeňme rovněž, kolikrát jsme slyšeli projev dr. Šťastného při oslavách výročí vniku republiky nebo při vzpomínkových aktech k výročí Masaryka, Tyla, Havlíčka a dal. Když například Klub rodáků a přátel Kutné Hory připomínal výročí K.H. Borovského, dr. Šťastný nejenže přednesl odborný příspěvek, nýbrž i projev při pietním aktu. Nebyl by to však dr. Šťastný, aby se spokojil s řečněním. Zasloužil se o opětovné odhalení sochy T. G. Masaryka v roce 1991, stál u položení základního kamene k Tylovu pomníku v roce 1968 a řadu let se zasazoval o instalaci pomníku.
Velká osobnost
Dr. Šťastný byl osobností navýsost politickou v nejširším a v nejlepším slova smyslu. Zatímco v úzkém pojetí mu politika nebyla souzena, jakkoli měl i na tomto poli nemalé zásluhy jako člen zastupitelstva a rady města v první polovině 90. let, neváhal dr. Šťastný veřejně projevovat své názory a angažovat se, kdykoli to považoval za potřebné.
Za vše, co pro Kutnou Horu vykonal, byl Radko Šťastný jmenován čestným občanem Kutné Hory.
V doktoru Šťastném ztrácíme všichni vynikajícího pedagoga a odborníka, ale zejména ryzího člověka a angažovaného spoluobčana, oddaného ideálům humanity a demokracie. Čest jeho památce.
Vlastislav Navrátil, místopředseda klubu rodáků a přátel Kutné Hory