Lubomír Lipský

Věhlas Vámi zahrané úlohy lorda Babberleye sahá dodneška. Když se řekne „Charleyova teta“, mnoha lidem okamžitě „naskočí“ Lubomír Lipský. A navíc hrajete i v tomto nejnovějším nastudování v divadle ABC. Máte tedy ideální možnost srovnání. Povězte, v čem se liší Vaše pojetí postavy od pojetí Jana Hrušínského?

Rozdíl pochází z podstaty hry, která dává herci v hlavní roli velký prostor. Rozdíl je pak ve všem. On je Hrušínský, já jsem Lipský. Lišíme se v gestech, v intonaci, v mimice.

Tehdejší představení mělo neuvěřitelné množství repríz. Laika hned napadá otázka, zda není únavné hrát tak dlouho jednu postavu…

To už jde pak samo. Je to zajeté, je to automatika. Ale nuda to není.

Je těžké hrát ženskou postavu ? Musí k tomu mít herec nějaké zvláštní předpoklady?

Na to nemusí být žádné předpoklady. To je otázka představivosti. I když je pravda, že já tehdy jaksi povrchně okoukával pohyby žen, jejich gesta. Ale výhoda Charleyovy tety je v tom, že to není úplný realismus, ale nadsázka. Tam si může herec víc dovolit.

V Kutné Hoře jste určitě hrál nejednou. Jak se Vám tady hraje ? Nevadí Vám tak velké hlediště?

Opravdu, v Kutné Hoře jsem hrál se souborem Městských divadel pražských mockrát. Už od padesátých let. A naposledy v Únosu Sabinek. Kutnou Horu jsme vlastně vždy chápali jako jakousi pobočnou scénu MDP. A velké hlediště ? To mi vůec nevadí, naopak. Já vždycky rád hrál před velkým hledištěm. Mám zkrátka raději velký prostor.

Jan Hrušínský

Přeskočím vtíravou otázku, jak to děláte, že vypadáte pořád stejně a že můžete pořád hrát věrohodně mladíky přes dvacet (úsměv dotazovaného), a zeptám se na něco jiného : Vy jste viděl tehdejší představení s Lubomírem Lipským ?

Ano, jako malej kluk, to mi bylo asi deset let. Tehdy jsem na tom byl v ABC s maminkou. Už si to moc nepamatuju. Ale určitě vím, že jsem se asi dvě hodiny řehtal.

Teď je však Vaším divadlem Jezerka. Určitě je s tím také hodně starostí. Tak se ptám, jestli je obtížné zároveň hostovat v jiném divadle.

Je to obtížné, a proto už hraju mimo jen v Charleyově tetě. Všude jinde jsem to ukončil. Uvedu příklad : do Kutné Hory jsem odjížděl ve tři čtvrtě na pět přímo z Jezerky a po zdejším představení se tam musím zase vrátit.

Vaší asi nejznámější současnou rolí v Divadle Na Jezerce je ta v Kumštu. Na tom představení jsem ve Vašem divadle byl a mohu říct, že je výborné. A navíc tam byla skvělá atmosféra i v hledišti. Co konkrétně Vám Kumšt přináší?

Především z toho mám velkou radost. Koneckonců, to je i hlavní důvod, proč jsem u divadla. Tohle představení si moc užívám. Oba mé kolegy (Jana Třísku a Jana Kačera- pozn.red.) mám rád už od 70. let. Navíc s Janem Třískou jsem už v roce 1963, to mi bylo osm, hrál v Divadle Za branou – ve hře Měsíc na vsi od Turgeněva. Od té doby byl Jan Tříska mým vzorem.